samsara-world-blog

[samsara-world-blog]

Jednou za čas tu je i hezky :)

[samsara-world-blog]

Trafford shopping centre      Vítejte v nákupním centru Trafford, třetím největším nákupním centru ve Velké Británii. A ano, je opravdu obrovské. Je zde obrovská koncetrace lidí a obchodů, stovky až tisíce různých značek, známých či neznámých. První výhoda obchodního centra je jeho umístění, podle informací z wikipedie (které nemusí mít nicméně úplně pravdivou hodnotu, víme své) 10% obyvatel v Anglii se do 45 minut do tohoto centra může autem dostat.      Trafford nabízí spoustu možností, jak se zabavit na spoustu hodin a ulehčit peněžence trochu její životní tíze. V první řadě se zde můžete samozřejmě najíst. K tomuto účelu je zde vyhrazená samostatná část centra s obrovskou televizí, na které se promítají různé reklamní spoty a upoutávky. Rozdělená je na dvě patra, přičemž v prvním se nachází klasické “světové” fastfoody, jako je Burgerking, MCdonald, Kfc, Subway, Five guys a podobné. V druhém patře se nachází různé restaurace, barbecue a grill pointy, a různé světové kuchyně, od thajské, vietnamské, přes mexickou, středoevropskou a dokonce i z části africkou. Z této části do zbytku komplexu vedou dvě tématické uličky, New Orleans (french quarter) a China Town, obsahující kromě velkého počtu restaurací i baráčky a stavby právě připomínající tyto čtvrtě. Ačkoliv tyto quartery nejsou nijak velké, i přesto při jejím procházení na Vás dýchne úplně jiná atmosféra.      Nákupní středisko dále nabízí velkou porci zábavy a nabídky, která vám umožní zde ztratit nejen několik hodin, ale i celý den. Úplně samostatně zde stojí Funscape budova, která nabízí velkou škálu zábavy hlavně pro menší děti. Je to svým způsobem malá sportovně-odpočinková herna, plná prolézaček, malých motokár, hřišť, zorbingu atd atd. Nachází se zde Sea life, kde je k zapůjčení neopren a vy se můžete potápět mezi mořskými tvory. Mezi mnoha dalšími atrakcemi a místy můžete navštívit napřiklad golfová hřiště, laserovou arénu, Legoland discovery centrum postavené celé z lega! Nebo například zimní sjezdou dráhu. Ano, doopravdy se nachází přímo v nákupním centru sjezdová dráha, která funguje po celý rok.     Vzhledem k tomu, že se jedná o ‘nákupní’ centrum, nesmíme zapomenout ani na obchody. Bohužel se nijak zvlášť neorientuji v obchodech s oblečením, jako naše nežnější část populace, takže jen vypíši obchody které mi byli známější podle názvu: Lacoste, Calvin Klein, Zara, Victoria’s Secret, Miss Selfridge, Glamorous, Ann Summers, Stradivarius, North Face, Hollister, Hugo Bosss, Timberland atd atd. Kromě oblečení je zde ale spousta obchodů s různými doplňky, šperky a klenoty, elektronikou, nábytkem, zdravím a kosmetikou, mají zde pobočky některé banky, centra optiky a mnoho dalšího.      Jenom popísováním všeho, co zde bylo k vidění by zabralo desítky hodin, Trafford centre byl a je opravdu obrovský. Pokud jste nákupní maniaci, určitě by se Vám tu líbilo, ovšem nesmíte zapomenout na jeden základní fakt, jedná se povětšinou o značkové obchody, takže počítejte s tím, že zde necháte nejednu výplatu, budete-li chtít propadnout nákupní mánii.

[samsara-world-blog]

#smile #úsměv #happyday

[samsara-world-blog]

Minas Anor, Bílé město, Věž slunce, Město králů.

[samsara-world-blog]

Manchester, město, kde je všechno naopak.

Ano, je to přesně tak jak říkám. Naprosto všechno. A naprosto naopak. Hned od prvního dne, co jsem tu, je tu spousta věcí a nástrah, na která si člověk musí dávat pozor. Některá dokážou člověka totiž pěkně vyvést z míry! Levá strana

     Jasně, to že se v Anglii jezdí po levé straně je všeobecně známo a rozšířeno, takže to nemohlo být žádné převapení. I přesto je ovšem zvyk železná košile a konfrontace s tímto faktem byla daleko hektičtější, než jsem si dokázal představit. Když přecházím přes přechod, intuitivně se podívám prvně vždy na špatnou stranu, zda nejede auto. Samozřejmě jezdí po levé i autobusy, takže když čekáte na zastávce na autobus, a najednou se zjeví z druhé strany, je to taky zábavné zjištění. Prohozené místo má i řidič a volant v autě, takže když se podíváte do auta a uvidíte malého kluka za volantem, mozku chvíli trvá než si uvědomí, že je zase v zemi naopak. A to jsme jenom u řízení a dopravních prostředků, co když ale jdete po rušné ulici plné lidi, kterým se potřebujete vyhýbat? Jdete po pravé straně? Po levé? Ani jedno, ve výsledku spíše jen kličkujete, protože zde každý chodí, jak se mu zlíbí.

Pravidla

    Nyní jedna z věcí, kterou jsem doteď ještě pořádně nevstřebal a nedokáži zdejší kontrast úplně pochopit. Jsou jimi zdejší pravidla. Angličané jsou totiž v hodně věcech hodně striktní, až přísní. Mají zde univerzální žluté cedule značící mokrou (vytřenou) podlahu. To abyste náhodou neuklouzli, a abyste věděli, kam prostě nesmíte vkročit. Na letišti i na nádraží najdete spoustu pracovníků ve vestách, s visačkami udávající jejich jméno, pozici. Víte jak se ve světě řeší otázka anonymity a podobné? Zde je to úplně jedno. V centru má visačku se jménem na viditelném místě každý čtvrtý člověk. Důraz se zde klade na to, abyste stáli ve správné frontě, platí se zde přesně a nedávají dýška.

    Kontrast zde ovšem nastává právě v realizaci a důsledku striktnosti a pravidel. Jsou tu samé cedule co se smí a co nesmí, odpadkové koše vás nabádají k tomu, abyste udržovali město čisté. Ale nic z toho se absolutně neděje. Všude na zemi je pohozený neskutečný bordel, lidé házejí veškeré odpadky na zem, pravidla stejně nedodržují a dělají si co chtějí. Za odhození nedopalku od cigarety můžete dostat i pěkně masnou pokutu, i přesto je jich na zemi požehnaně. V centru jsem přicházel na přechod, na jehož kraji stálo asi 10 - 15 lidí a čekali, i když svítila zelená. A teprve když blikla červená, všichni se rozešli přes onen přechod. V tuto chvíli jsem zůstal stát opravdu nechápavě a přemýšlel jsem, nad tím, od koho se australané to chození vzhůru nohama asi naučili.

Lidé

    Nyní se již tedy dostáváme k tomu, co dělá toto město tak divným. Lidé. V prvních pár hodinách, co jsem byl tu, jsem se nemohl ubránit jedné myšlence, a sice že někdo tu neumí mluvit anglicky. Buď já, nebo všichni okolo. Když jsem pak míjel různé cedule ukazující na určité budovy a lákající kolemjdoucí na kurzy angličtiny, pochopil jsem, že jsou to ti lidé tady. V Česku nikde na cedule nabízející kurzy češtiny jen tak nenajdete!:) Okey, dobře, ano, jde o přízvuk. Rozumět rodilému anglánovi z manchesteru je prostě nadlidský úkol. Přirovnal bych to k tomu, kdyby se nějaký asiatec učil češtinu, a poté přijel do Ostravy. Nebo do Krnova. Typické pro zdejší lidi je šílené mumlání, ve kterém se těžko rozeznávají konkrétní slova. Nějaká spisovná či nedejbože americká angličtina je vám tady v bežném rozhovoru prostě na dvě věci.

    Lidé se zde svým způsobem rozdělují, na rodné anglány a na náplavu (přistěhovalce). Samotní angličané vůbec nejsou hezcí lidé (doufám, že moc rodilích anglánů tento článek číst nebude). Samozřejmě nemohu úplně posoudit kluky, ale potkat tu hezkou angličanku je jak najít oázu na Sahaře. Spousta lidí zde je neskutečně obezních, taky se není čemu divit. Na každém rohu totiž najdete hned dva takeawaye, kde většinou prodávají “pakoši” nějaké burgery s hranolkama a pizzu. Pakoši jsou obecný název pro přistěhovalecké menšiny tu, zastoupené etniky hlavně z blízkého a středního východu, eventuelně severní afriky. Ti mají po ulicích spoustu domácích krámků, které připomínají vietnamské obchůdky v česku. Zde pořídíte prakticky cokoliv, samozřejmě ale za trochu vyšší cenu, než v ostatních obchodech.

     Kultura

       Výrazně se lišící kultura od nás, středoevropanů, je docela dobře znát. Potkáte-li někoho na ulici, neříkáte mu, ať má dobrý den, ale zeptáte se, zdali jej má. Odpovědět že ne je téměř nezdvořilé. Když se loučíte, řeknete “cheers” - na zdraví. Taktéž se zde nenechávají dýška (kromě restaurací). Pokud ukážete na někoho dva prsty zahnuté směrem k vám, je to horší jak zdvižený prostředníček. Návaznost je zde na středověk, kde francouzi usekávali prsty angličanům, aby na ně nemohli střílet luky. Ti šťastnější, kterým prsty zůstaly, je pak ukazovali francouzům na posměch.

      Co se týče jídla obecně, většina lidí se zde stravuje právě po fast foodech a již zmíněných takeaway. V hospodě nedostanete známý půllitr piva, zde je pivo měřeno na pinty. (jedna pinta má přibližně 0,475 mililitrů, tedy méně jak pulčák piva). Taky je zde docela drahé. A buďme upřímní, pokud jste vyrostli na klasických českých spodně kvašených pivech, pak vám zdejší aley, ipy a lagry nebudou příliš chutnat. Navíc se zde vyskytují staré imperiální jednotky jako yardy a míle, stopy, palce a podobné. K placení se používají libry a penny (1£ = cca 29,5 CZK). Alkohol společně s tabákem a dopravou zde patří k nejdražším věcem.

-

Pokud bych to měl shrnout, nejvíce mi budou na Česku chybět 3 věci. Počasí, protože je zde výrazně chladněji, než na kontinentu a mé kraťase najdou brzy místo na spodce šuplíku. Pivo, které se nedá vůbec porovnat, a zdejší nežné pohlaví v mém věku. Potkáte-li hezkou slečnu ve vašem věku, pak můžete s určitostí tvrdit, že není místní.

[samsara-world-blog]

Vlakové nádraží na letišti, Manchester

--

Train station in the airport, Manchester

[samsara-world-blog]

               Flight to Manchester            

Ahoj!

Tak jsem tu s prvním článečkem, na který jsem se docela těšil a který už mám v hlavě téměř týden. Snad to bude pro vás příjemné čtení :)

Let

        Vím, že v dnešní době je již využívání letecké dopravy natolik rozšířenou a běžnou záležitostí, že většina lidí již někdy v životě letěla. Pro mne to byla nicméně premiéra, proto jsem se chtěl s mými dojmy a pojmy podělit. Cestoval jsem tedy přímým letem z Prahy do Manchesteru. V první řadě jsem využil možnost tzv. online check-inu, tedy odbavení přes internet. V praxi to funguje tak, že rovnou online vložíte informace o sobě, cestovním dokladu a taktéž si můžete vybrat konkrétní sedadlo v letadle (odbavení online sice bylo zdarma, výběr sedadla byl již nicméně za příplatek). Takovéto odbavení dopředu by mělo urychlit další odbavení na letišti.

         Přímo na ruzyňském letišti (nyní již Vaška Havla) můžete být svědkem toho, co znamená hektický život ve spěchu. Postavy personálu popíjející kafíčko a kouřící cigarety na vyhraněných místech zde střídá různonárodnostní sorta lidí s obrovským množstvím zavazadel kmitajících sem a tam. Vejdete-li do hlavní haly, je zde atmosféra spěchu či nervozity ještě markantnější. Na velké tabuli vyhledám informace o svém odletu a vejdu na první přepážku od mé letecké společnosti, kde se odbavují zavazadla. Kufr mi zde odeberou a polepí štítkem, poté se vydám k první bráně značící vchod do tranzitní oblasti, kde je vám přístroji oskenován cestovní pas a taktéž obličej. Tranzitní oblast vypadá trochu jak z jiného světa. Najdete zde zboží či komodity, které nekoupíte nikde jinde v okolí. Kromě míst, kde se můžete najíst či napít zde nejvíce prosperují obchody s kosmetikou, alkoholem a cigaretami. První úskalí je zde nakupání před odletem. Musíte totiž u zboží rozlišovat, zda bylo zdaněné či od daní odproštěné, a zda je vůbec povolené dané zboží do konkrétních států převážet (největší rozdíly jsou ve státech v a mimo EU).

         Tranzitní zonou se dostanete až přímo ke gateům (branám), kde již probíhá kompletní odbavení. Kontroly zde obvykle bývají velice přísné. Co se týče tekutin, můžete mít s sebou maximálně 1 litr, přičemž po lahvích mající maximálně 100ml. Ty musí být v plastovém uzavíratelném obalu (i když se jedná o krémy, gely, mléka atd.) Veškeré věci jako telefon, peněženka, léky, se kontrolují zvlášť a prochází rentgenem. Poté proběhne poslední fáze check-inu a dostanete se přímo před vchod do letadla, kde si ještě nějakou dobu počkáte, než se gate uzavře, letadlo přistaví a vystoupí z něj příletivší. A pak již hurá do letadla.

         Konečně se usazuji v letadle na své sedadlo, které je na dlouhána, jakým jsem já, dosti malé. Naštěstí zde strávím jen asi 2 a půl hodiny, utěšuji se. Ještě před letem nám palubní stewardi ukáží základní bezpečnostní informace, jako kde jsou nouzové východy, jak fungují kyslíkové masky a podobné. Dívám se přitom na znázorňující obrázek v košíku přede mnou a hlavou si promítám, jak moc v pasti bych byl, kdyby se letadlo zřítilo do La manche. Samotný vzlet vás trochu zarazí do sedadla, v břichu se vám protočí tlak zvláštním způsobem, pocit ještě více umocňuje křik nějakých školaček ze zadní části letadla. Po přečtení různých rad cumlám bonbon kvůli podtlaku v uších, vzhledem k tomu, že jsem na něj vždy trpěl, nicméně reálná situace není až tak hrozná. Jakmile letadlo srovná ve vzduchu polohu a kurz, palubou se ozve dvakrát zvuk oznamující tuto skutečnost, nyní je již v pohodě se odpoutat, volně se pohybovat v letadle (například na záchod), letadlem začnou projíždět stewardi, od kterých si za nekřesťanskou cenu (pro běžného tvora z česka) můžete zakoupit z vozíku nějaké občerstvení. Chvíli polemizuji nad spánkem, nakonec se dám ale do řeči s mojí “sousedkou”, asi 50ti letou rodilou angličankou, přičemž se k ní musím opravdu hodně naklánět, abych jí vůbec rozumněl. Hlášení v letadle o objednávky od palubního personálu již probíhají samozřejmě v angličtině a já si čím dál více začínám uvědomovat svojí roli cizine, která mi byla dána. Při pohledu ven z okénka můžete vidět mraky, těsně nad kterými letíme. Vypadají přesně jako z pohádky, jak kdyby se na nich dalo skákat jako na trampolíně. Nebo si můžete vzít lžíci, nabrat a ochutnat. Pak se ale zaboříme do ních a chystáme se na přistání. Opět změna tlaku v těle, která ale není pro organismus nijak zásadní a kromě zvláštního houpaní v bříšku/podbříšku ji téměř necítíte. Letadlo dosedá s docela velkou ránou, určitě to nebylo jedno z pilotových nejladnějších přistání. I má sousedka jej komentuje, jak hrozné bylo. Její slova ale zanikají v náhlém řevu, pištění a následném tleskání ozývající se ze zadní části letadla. Musím přiznat, že se již také těším ven, hlavně abych si konečně mohl protáhnout nohy, nicméně si ještě chvíli počkám, protože se ven chtějí vyhrnout všichni najednou.         Po výstupu z letadla jdu chodbami intuitivně a podle šipek znázorňující směr. Dostanu se do dlouhého zástupu lidí, kterým jsou postupně kontrolovány pasy. Když konečně dojdu na řadu, můj pas není oskenován a jsem poslán přímo k celníkům na kontrolu. Trochu se mi sevře žaludek i přesto, že jsem nic zlého neudělal. Zde nicméně jen pán zkontroluje pravost dokumentu, porovná fotku s mým obličejem a propustí mne dál. Podle čísla jdu k místu, kde vyjíždí odbavená zavazadla. Zarazí mne trochu to, že vyjíždějí z pásu a kdokoliv zde stojí si je může vzít. Nikdo nekontroluje, zda máte správné zavazadlo či cizí. Asi 30 vteřin potom co dojdu vyjede můj cesťák, takže jej chytnu a vyrazím na cestu. Projdu několika posledními bránami, které mě 10x stihly upozornit, že pokud vyjdu bez svého kufru, už se k němu jen tak nedostanu a konečně vyjdu ven. Jsem tu. Jsem v Anglii, jsem v Manchesteru. Přitáhnu si mikinu kolem krku, protože ano, je zde podstatně chladněji než u nás. Poté se nadechnu a vykročím vstříc novým začátkům.

[samsara-world-blog]

Lovely place

there is a brighter tomorrow

Seattle, Washington