lapetiteautopsie - Tumblr blog

[lapetiteautopsie]

I meet you.

I remember you.

Who are you?

You're destroying me.

You're good for me.

How could I know this city was tailor-made for love?

How could I know you fit my body like a glove?

I like you.

How unlikely.

I like you.

How slow all of a sudden.

How sweet.

You cannot know.

You're destroying me.

You're good for me.

I have time.

Please, devour me.

Deform me to the point of ugliness.

Why not you?

[lapetiteautopsie]

‘Why does that obstinate little voice in our heads torment us so?’ he said, looking round the table. ‘Could it be because it reminds us that we are alive, of our mortality, of our individual souls - which, after all, we are too afraid to surrender but yet make us feel more miserable than any other thing? But isn’t it also pain that often makes us most aware of self? It is a terrible thing to learn as a child that one is a being separate from all the world, that no one and no thing hurts along with one’s burned tongues and skinned knees, that one’s aches and pains are all one’s own. Even more terrible, as we grow older, to learn that no person, no matter how beloved, can ever truly understand us. Our own selves make us most unhappy, and that’s why we’re so anxious to lose them, don’t you think?’

[lapetiteautopsie]

Thus he died, and all the life struggled out of him;

and as he died he spattered me with the dark red

and violent-driven rain of bitter-savored blood

to make me glad, as gardens stand among the showers

of God in glory and the birthtime of the buds.

[lapetiteautopsie]

Viděla jsem tě umírat.

Hleděla jsem, jak život opouští tvé tělo, a spatřila tvou duši odcházet. Koukala na mě smutným, prosebným pohledem, jako by mi chtěla říct, ať na ni nezapomínám.

Cítila jsem tvou bolest, když ti rudá krev stékala po rtech, a přijala ji za svou vlastní. Velmi jsem si přála, aby tě víra mohla vzkřísit, abys nezemřel za hříchy druhých.

Teď ve svém náručí svírám jen vzpomínku, jen jeden sen, jen odraz minulosti. Stal jsi se vším, a přesto tu nejsi.

Byl jsi tu vůbec?

[lapetiteautopsie]

Usínám a chtěl bych se vrátit

o nějakej ten rok zpátky,

bejt zase malým klukem,

kterej si rád hraje a který je s tebou.

[lapetiteautopsie]

Je temná, chladná noc. Zvenku se ozývá sklíčený štěkot psů a švitoření bdících cikád. Hvězdy plují po obloze a má mysl na vlnách spánku. Srdce mi křehne, jsem v říši mrtvých, to co neznám je obyčejný svět. Tvář je bledá a ruce brní, jsem posedlá, domovem tisíci červům.

Sen je malou smrtí.

Chci ještě spát.

Miluji tě jako měsíc. Ve všech tvých podobách.

[lapetiteautopsie]

Seděl tam a upřeně na mě zíral. Skoro ani nemrknul. V jeho očích jsem zahlédla to, co v nich vídám vždy, když se na mě kouká. Nevím, zda to dokážu přesně popsat, jelikož je to zatím velmi daleko, za tlustou vrstvou strachů, obav a nevyřčených slov, ale kdybych to měla k něčemu přirovnat, asi by to bylo štěstí. Pravá, čistá duše, dětská radost či dokonce láska v nechutné změti bolesti, studu a zlosti. Byla by to touha po přijetí. Volání o pomoc. Jako bych měla na vteřinu možnost spatřit kým byl ještě před tím, než z něj ostatní udělali to, čím je teď. Seděl tam, strnulý a navzdory jeho nic neříkající řeči těla jsem v jeho očích uviděla, že i po tom všem, byl stále jen člověkem.

[lapetiteautopsie]

Moderní šípková Růženka Barbora Jelínková se ztrácí v temnotách své vlastní mysli. Chtíčem svedená na scestí se vydává nalézt pravý smysl lidské existence. S otupělou vizí nachází velmi lákavá a jednoduchá řešení na její trápení, jenže pohřbít všechny vzpomínky na svou bolestivou minulost není jen tak ledajaký úkol. Čím víc před sebou utíká, tím spíš se podobá všudypřítomnému zlu, jenž jí z nějakého záhadného důvodu neustále obklopuje. Odraz v zrcadle se pomalu proměnil v děsivého démona, a tak šílí a spěchá najít útěchu k jezeru Slz. Přesvědčená pro jednou a navždy utonout. Jak jednoduché by asi bylo se utopit a zabít své jediné, pravé, nedokonalé a chybující já?

[lapetiteautopsie]

Labyrint světa a ráj srdce.

[lapetiteautopsie]

Perhaps we are wishing for each other upon the same satellite.

[lapetiteautopsie]

this healing shit take forever don't it

[lapetiteautopsie]

im on tumblr bc im a romantic this energy doesnt exist on any other platform