lady-de-la-fere

[lady-de-la-fere]

2057

"Nechte mě jít, prosím," žadonil muž ležící na hřbetě koně, hned za mužem sedícím v sedle.

Jezdec potáhl z cigarety a labužnicky zadržel kouř v plicích. Když vypustil kouř, uchechtl se a otočil se na muže za sebou.

"Leda hovno," otočil se zpátky a pobídl koně, aby ho popohnal, "a zavři už klapačku."

"Hej, dám ti za to dvě krabičky cigaret a navrch ti seženu láhev brandy, prosím tě."

"To by musela být opravdu dobrá brandy," ušklíbl se muž a odhodil špačka z cigarety.

"Bude jaká budete chtít jen mě pusťte!"

"DRŽ HUBU," řekl důrazně a praštil svázaného muže do obličeje, tak tvrdě až ztratil vědomí.

"Sráč," procedil skrz zuby a nasadil si kšiltovku víc do čela.

Začalo se pomalu stmívat, takže pobídl koně do rychlejšího tempa, aby stihl dorazit do cíle ještě za světla. Nerad by se totiž zdržoval mimo kemp v noci, jelikož se to tu všude hemží chodícími mrtvolami.

Už je to pět let, co se objevil nějaký podivný virus, který měnil lidi, doslova, v chodící mrtvoly, kterým začali říkat walkeři. Zvláštní bylo, že tento virus nepostihuje všechny lidi. Zbytek lidí se uchýlil do kempů, kde musí pracovat, aby přežili a zajistili si tak pravidelný přísun potravy a relativní bezpečí. Pak jsou zde skupiny lidí, kteří většinou do žádných z těchto kempů nepatřili a putovali od kempu ke kempu. Jedním z nich je i Hank Milton.

Hank byl středně vysoký s šedivějícími vlasy, které mu sahaly až k bradě. Tváře měl většinou zarostlé vousem, který si však udržoval co nejkratší. Táhlo mu na padesát pět let a nikdy by ho nenapadlo, že by zrovna on přežil všechen ten chaos. Jediné, co ho dosud drželo pohromadě byla Lisa. Byla pro něj něco jako dcera. A navíc ji vděčil za svůj život.

Zpomalil svého koně, jelikož už byl blízko kempu kam právě mířil. Podíval se za sebe na muže, který byl stále v bezvědomí a doufal, že ten zmetek umře bolestivou smrtí. Muž na hřbetě jeho koně byl vrah, možná i dvojnásobný. Hank doufal, že ještě ne. Ten muž se jmenoval Malcolm a v kempu, kam právě mířil, zavraždil jednoho muže a surově zmlátil právě Lisu, která ze všech sil bojuje o život. Malcolm hned po incidentu utekl, ale to už Billy, vůdce kempu, rozhodl, že ho musejí dostat. A kdo jiný by se pro tento úkol hodil víc než Hank poháněný vztekem.

×~•~×

Zastavil koně před bránou kempu a zapískal na prsty. Vzápětí se brána otevřela a on pobídl koně. Vjel dovnitř a projel celý kemp, který se skládal z různých užitkových budov, až k dřevěné chatě, kde sídlil Billy. Zastavil před chatou a sesedl z koně. Ve stejnou chvíli se otevřely dveře chatky a vyšel ven Billy s Alexem, který byl něco jako jeho ochranka. Podíval se na omráčeného Malcolma na koni.

"Je živý?" zeptal se Billy.

"Bohužel," řekl Hank a kývl na Alexe, aby mu pomohl sundat Malcolma z koně.

Spolu s Alexem pak přenesl Malcolma do chaty a hodil ho na dřevěnou podlahu nedaleko krbu. To Malcolma nejspíš probudilo, takže začal přicházet k sobě.

"Slib mi, že ho odsud nenecháš odejít živýho," pronesl směrem k Billymu, ten jen kývl a dřepl si vedle Malcolma, který se zmateně díval kolem sebe.

Po chvíli Billy vstal a přešel ke stolu na druhé straně velké místnosti. Otevřel malou skříňku a chvíli v ní něco hledal. Pak na stůl vyložil dvě láhve bourbonu a tři krabičky cigaret. Pak kývl na Hanka.

"Tvoje odměna," řekl a posadil se do křesla za stolem.

Hank si svou odměnu napěchoval do tašky a poděkoval. Vyrazil ke dveřím a vzal za kliku.

"Za smrt Steva zaplatí Hanku," řekl Billy, "o to se postarám."

Hank vyšel ven a nechal tak Malcolma na pospas osudu, který pro něj nevypadal zrovna nejlépe. Přešel ke svému koni a poplácal ho po krku. Od začátku tohohle chaosu mu byl kůň tím nejlepším dopravním prostředkem. Jelikož už tři roky od vypuknutí pandemie došly veškeré zásoby paliva a nebyl nikdo, kdo by se odvážil nějaké sehnat, byl kůň tím nejlepším způsobem dopravy. Vzal svého hnědáka za otěže a vedl ho směrem k nemocnici. Byla to velká budova připomínající hangár letiště, uvnitř byla plná lůžek, která byla od sebe rozdělená pouhým bílým prostěradlem. Nechal koně venku a vešel dovnitř. Chvíli mu trvalo než našel osobu, kterou hledal, ale když ji našel šel hned k ní. Jmenovala se Sheila a byla to místní doktorka. Byla malá a hubená s dlouhými tmavými vlasy, které měla většinou spletené do copů. Byla mladá, ale ve svém oboru neocenitelná, což se nikdo neopovážil zpochybnit, jelikož Sheila byla jedinou opravdovou doktorkou v táboře. Sheila právě ošetřovala muže s popálenou rukou, tak se Hank rozhodl že počká opodál. Když Sheila skončila všimla si Hanka a hned se k němu vydala.

"Jak je na tom?" zeptal se Hank a cítil jak se mu svírá žaludek.

"Vypadá to, že je stabilizovaná, ale ještě se neprobrala."

Hank si prohrábl vlasy.

"Můžu ji vidět?"

Sheila přikývla a odvedla ho k posteli, kde ležela Lisa. Hank se posadil na židli u hlavy postele a podíval se na klidně ležící Lisu. Její obličej už nebyl tak půvabný jako dřív. Byl celý nateklý a pohmožděný. Jednu ruku měla zavázanou obvazem a nehybně ležící podél těla.

"Utrpěla hodně pohmožděnin a možná má i zlomených několik žeber," řekla Sheila a přešlápla z nohy na nohu. "Nechám vás tu chvíli o samotě," řekla a přešla k jinému pacientovi.

Hank vzal do dlaní Lisinu zdravou ruku a mlčky ji držel. V duchu se modlil a zároveň proklínal Malcolma. Nakonec ho začalo přemáhat vyčerpání a to jak fyzické tak i psychické. Zavřel oči a nejspíš se poddal spánku, ze kterého ho však vytrhl slabý pohyb ruky, kterou svíral. Prudce otevřel oči a zadíval se na Lisu. Začala se probouzet.

"Liso? Liso? Slyšíš mě? Jsem tady, jsem tady..." říkal jen tak nahlas, aby ho slyšela jen ona.

"Hanku?" řekla tak slabým hlasem.

"Jsem tady," zopakoval, vstal a naklonil se k Lise, aby ho lépe viděla. Stále ji držel za ruku, jako by ji chtěl dokázat, že tam opravdu je.

"Mám tě ráda Hanku."

"Taky tě mám rád," řekl Hank a pohladil ji po vlasech.

×~•~×

Uběhly dva dny a Lisin stav se zhoršil. Dostala horečku a blouznila. Sheila se domnívala, že její vnitřní zranění budou vážnější než se zdálo. Bohužel neměla potřebné vybavení, které by ji pomohlo určit, co je s Lisou. Léky, které Lise Sheila podávala, nezabíraly a vypadalo to, že se její stav rapidně zhoršuje. Hank se proto začal připravovat na nejhorší. Celou tu dobu seděl vedle její postele a držel ji za ruku. Skoro vůbec nejedl a nespal, jediné na co se teď soustředil byla Lisa, která pomalu umírala.

Nakonec se to stalo třetí den v noci. Hank pospával na židli, když ho ze spánku vytrhl slabý šepot.

"Hanku? Proč je tu taková zima?"

Dívala se kamsi za Hanka a dýchala tam mělce, že nebylo skoro vidět jestli se jí zvedá hruď. Hank nechápal o čem to mluví. V tom však její pohled strnul a ona vydechla naposledy.

"Liso? Liso?!"

Hank si ani nevšiml, že vešla Sheila. Došla až k němu a položila mu ruku na rameno.

"Je mi to líto," řekla.

×~•~×

Když se naposledy rozloučil s Lisou, vyšel z ošetřovny. Venku byla tma a pršelo. Po táboře se však pořád někdo pohyboval, takže nebylo zas tak pozdě. Najednou před ním proběhl muž s puškou a hned za ním Alex s nasupeným výrazem.

"Stalo se něco?" zeptal se Hank.

"Malcolm zdrhnul," oznámil naštvaně a pokračoval směrem k Billyho chatě.

Hank chvíli stál na místě a přemýšlel jestli slyšel opravdu to, co slyšel. Nakonec mu došel plný rozsah Alexových slov a vyrazil za ním. Když vstoupil do Billyho chaty bylo tam celkem plno. Všichni byli shromážděni okolo Billyho stolu. Sám Billy stál u stolu a ukazoval osazenstvu cosi na mapě. Když Hank přistoupil blíž, všiml si ho Billy.

"Hanku. Jak je na tom Lisa?"

Odpověď už znal, ale zeptal se jen, aby ostatní utvrdil v touze hledat toho zatraceného Malcolma.

"Nezvládla to."

Jeden z mužů stiskl Hankovi rameno na výraz soucitu. Byl to otec Steva. Billy se narovnal a podíval se po skupince mužů.

"Všichni víte, co máte dělat, tak vyrazte."

Když všichni odešli, zůstali Hank s Billym o samotě.

"To s Lisou je mi líto," řekl Billy a posadil se do křesla.

"Chci jít taky," řekl Hank a odhodlaně se na Billyho podíval.

"To ani náhodou, potřebuju ho živýho," odvětil mu Billy a Hank se na něj nechápavě podíval.

"Děláš si srandu? Na co ho, do prdele, ještě potřebuješ?"

"Nejsi jediný, co baží po jeho smrti Hanku," řekl a po krátké odmlce pokračoval, "Malcolm se mi perfektně hodí jako odstrašující příklad, když ho veřejně popravím zvýší to morálku kempu."

Nikdy si nemyslel, že Billymu tolik záleží na morálce kempu, ale radši to nechal být.

"Já ho najdu. Stejně jako jsem ho našel prvně."

"Díky za nabídku, ale jak jsem řekl-"

"Jdi do hajzlu Bille! Já hledám lidi půlku mýho zasranýho života! A tohohle sráče budu hledat s tvým i bez tvýho svolení!"

Hank byl tak rozzuřený, že ani nečekal na Billyho odpověď a vyrazil ven z chaty. Billy na něho ještě něco vykřikoval, ale to už Hank mířil ke své chatce. Přesně tohle byl jeden z důvodů proč nechtěl patřit k žádnému kempu. Neměl rád, když někdo vyžadoval plnění pokynů pod pohrůžkou smrti.

Když dorazil do své chaty, posbíral si svoje věci, kterých neměl nejvíc a vyrazil ke svému koni. Koně připravil na odjezd a naložil na něj svoje věci. Pak nasedl do sedla a vyrazil k bráně kempu. Ta se před ním bez problému otevřela.

Pobídl koně a klusem vyrazil pryč z kempu. Věděl, kde má Malcolma hledat. Hledal ho tam i poprvé, ale tehdy neuspěl. Nebylo to tak daleko od kempu, takže by tam mohl Malcolm dojít klidně pěšky. Všude kolem něj vládla tma, což Hankovi moc nevadilo, jelikož oblast znal jako svoje boty. Na druhou stranu musel být opatrný, protože právě v noci byli walkeři nejaktivnější.

Po chvíli odbočil z hlavní cesty na vedlejší, která vedla do lesa. Jel čím dál tím hlouběji až dorazil k místu, které hledal. Byla to stará lovecká chata. Za ta léta nepoužívání se začala pomalu rozpadat. V některých oknech chyběly skleněné tabulky a ve stěnách zely široké otvory. Zastavil dostatečně daleko od chaty a sesedl z koně. Vytáhl z brašny pistoli a zkontroloval zda je nabitá.

Vydal se k chatě blíž a dával pozor, aby byl co nejtišší. Když byl od chaty jen pár metrů, všiml si, že se v ní slabě svítí. Postupoval proto pomalu k oknu, aby se podíval, jestli se uvnitř nachází jeho cíl. K jeho překvapení byla místnost, ve které se svítilo, prázdná. Nacházela se zde ještě jedna místnost, ale do té z tohoto okna neviděl. Rozhodl se proto chatu obejít. Když byl však pouhých pár metrů od dveří zaslechl z chaty šramot. Zastavil se a chvíli poslouchal. Nic neslyšel a tak, co nejtišeji pokračoval dál. Po pár krocích však pod jeho nohou cosi cvaklo a bolestivě se mu zakouslo do nohy. Bolestí vykřikl a padl na zdravé koleno. Byla to past na medvědy.

Během chvíle se dveře otevřely a vyšel z nich Malcolm. Hank vytáhl pistoli, ale nestihl už vystřelit, jelikož mu ji Malcolm vyrazil z rukou. Hank upadl na bok do bláta. Nohou mu pulzovala bolest a krvácela.

Malcolm se ušklíbl a sebral pistoli, kterou Hank upustil a namířil ji na svou oběť.

"Myslel sis, že mě zase dostaneš, co?" zeptal se Malcolm a položil nohu na scvaknutou past.

Hank zatnul zuby a snažil se ze všech sil nevykřiknout.

"Tentokrát, jsem ale chytřejší než ty."

Malcolm na něj namířil pistoli. Hank si všiml, že se mu vůbec netřese ruka. Byl to opravdu špatný paradox. Z lovce se stala kořist. Stále však doufal v zázrak, který by ho snad mohl zachránit. Hanka však napadlo, že při jeho smůle tady prostě chcípne a nikomu nebude chybět.

"Nějaká poslední slova před smrtí?" zeptal se Malcolm posměšně a naklonil hlavu na stranu.

"I kdybych nějaký měl, tak je nebudu vykládat takovýmu sráčovi," zavrčel Hank.

"Jak mys-" nedořekl, jelikož se jeho hlava rozprskla na kusy.

Hank sebou trhl a poplašeně se rozhlédl kolem sebe, aby zahlédl střelce. Uviděl ho až po hodné chvíli. Stál schovaný ve stínu stromu hluboko v lese. V šeru, které nastalo těsně před rozedněním ho nebylo vůbec vidět. Postava se pomalu rozešla k Hankovi. Začal panikařit. Neměl nejmenší tušení, kdo to je, ani co chce. První, co ho napadlo bylo osvobodit se z pasti. Ta však byla pevně zakousnutá do jeho nohy a ať se snažil sebe víc nedokázal ji otevřít. Mezitím se postava přibližovala. Rozhlédl se kolem sebe a spatřil svoji pistoli, kterou Malcolm upustil. Sebral ji a namířil ji na přibližující se postavu. Ta se zastavila a zvedla ruce do vzduchu. Byl to mladý muž, kterému mohlo být tak kolem dvaceti. Na sobě měl tmavě zelenou bundu a děravé kalhoty. Na hlavě měl nasazenou černou čepici, zpod které mu vykukovaly blond vlasy.

"Neublížím vám," řekl a udělal krok dopředu.

Hank ho chvíli pozoroval a přemýšlel jestli mu od něj hrozí nějaké nebezpečí. Nakonec se rozhodl a sklonil zbraň. Mladík k němu obezřetně přistoupil, jako by byl Hank divoké zvíře chycené do pasti. Což ve své podstatě i byl. Mladík se podíval na nohu v pasti a pak na Hanka. Pak však uchopil čelisti pasti.

"Teď to bude bolet," řekl a Hank mu kývnutím naznačil, že se do toho může pustit.

Když ho mladík vyprostil z pasti, ovázal Hankovi nohu. Ten mu jako poděkování dal láhev bourbonu, kterou dostal od Billyho.

Mladík láhev schoval do batohu, ze kterého pak vytáhl krabičku cigaret. Nabídl Hankovi, který s díky přijal, mladík oběma zapálil a podíval se na mrtvolu ležící u chaty.

"Co byl zač tenhle?" Zeptal se a ukázal na Malcolma.

Hank potáhl z cigarety a odklepl popel na jejím konci. Zadíval se na chlapce a řekl si, že si asi zaslouží vědět koho to vlastně zabil. Tak se pustil do vyprávění. Nevynechal nic. Když skončil s vypravováním, cítil se o mnoho líp.

"Hm. Působivé vyprávění," řekl mladík a odhodil nedopalek cigarety. "Mimochodem, já jsem Jared."

"Hank," řekl a napřáhl k mladíkovi ruku.

"Co si tu vlastně dělal?" neodolal otázce.

"No, zabývám se zkoumáním walkerů. A zrovna jsem se vracel ze sledování jedné skupinky, když jsem uslyšel výkřik."

"Výzkum?"

"Jo, snažíme se zjistit, jak se virus šíří a třeba i najít lék."

Hank se usmál připadalo mu bláhové věřit v lék na tuhle hrůzu. Pak ho však napadlo, že by snad mohl být taky nápomocen. A navíc si uvědomil, že potřebuje změnu. Už ho nebavilo cestovat z jednoho kempu do druhého. S tím, že jsou stejně prohnilé a hrají si na rádoby milující kolonii, kde se mají všichni dobře. Ve skutečnosti jsou to však tvrdé pracovní tábory.

"Kolik vás je?" zeptal se Hank.

"Tři."

"Tři?" podivil se.

"Tři. Ale nebráníme se novým členům."

Hank se zasmál. Podíval se na Jareda a napadlo ho, jak hodně má společného s Lisou. To odhodlání v jeho očích, naivní víra v dobro v tomhle rozpadlém světě.

Chvíli přemýšlel a nakonec se rozhodl, že Jaredovi nabídne své služby. Tedy, že s ním bude stopovat skupiny walkerů.

Konec