kdezrovna

[kdezrovna]

A vsechno se to stalo. Kodan, Holandsko, Barcelona. Svedsko, Holandsko again, aktualne Londyn, pak Dublin.

A pak, mozna, budu v Praze, mozna. Mozna i mesic, protoze nasi prodavaj dum, ten dum, a mne se tam chce chvili pobejt. 

Cesty se dejou. Ja se deju. Posouvam. Geograficky. Rostu, nebo aspon doufam. 

[kdezrovna]

Fernweh se ve mne hromadi jako magmatickej tlak v zemskym plasti. Posledni dobou mi blaznive busi srdce i pri sledovani sense 8 -- obzvlast africky trziste s nedlazdenou ulici a chaosem mi ho rozvibrovalo -- anebo jakymkoliv jinym naznaku dalek. 

Prvni pomoc, jedu po mestech: Kodan, Holandsko, Barcelona, ale nestaci to. Na podzim planuju tejden v Recku na jachte, nestaci to. 

I always followed Zephyros, couldn’t stay in one place. Learned it the hard way, rika jedna postava v AC Odyssey. Jak ji rozumim. 

Laka me vsechno, hlavne divocina. Polocivilizace. Blizkej vychod. Brazilie. Jizni Amerika. 

Jeste trochu. Jeste par tejdnu, jeste trochu stabilizace, a pak semi-kontrolovanej vybuch. 

[kdezrovna]

Vypada to, ze zatim zustavam v Berline. Perou se ve mne pradedove: prazskej rada a namornik. Jeste jsem neprisla na to, jak uspokojit oba: Bejt na jednom miste a bejt vsude. Ale ja na to prijdu. Touha mit min, touha rozdat svejch pet svestek a jit a oprostit se od sveta, aspon na chvili, trva. Ale na chvili se potrebuju zastavit a nabrat silu (a, rekneme si uprimne, taky penize). 

Vsechno, co delam, k tomu smeruje. Moje filozofie je, ze vsechno je docasny. Lepsi je se s tim smirit. 

[kdezrovna]

Troubled waters, Janette Kerr

[kdezrovna]

Zpusob, jakym cestuju (ehm, ziju) je vetsinou desne random. Neco jako normalni projiti security pro me neexistuje. Napriklad dneska jsem se dozvedela, ze svetr s kovovymi vlakny suverenne rozhodi letistni scanner a vyhraju full body check. Coz bych vyhrala stejne, random v tomhle vesmiru znamena vyberte Evu. 

Usmalo se na me stesti na gate, kde jsem napechovala tasku do rozmerovyho boxu (pouzij silu, Luku) a pan me nechal bejt. A jeste mam sedadlo u okynka. Za 15 supu dobry. 

Londyn! Zase po roce.

[kdezrovna]

Tak jsem stihla bejt v Berline presne 3 dny. Dala jsem svarak v Kulturbrauerei (uz treti rok vanocni must-have, i kdyz kazdej rok ma tenhle napad vic lidi). Stihla jsem fantastickou veceri v nejlepsi berlinsky indicky, kde uz si davam jen Chennai Gosht Curry (indian spicy!), s milejma lidma. A ted jsem v Praze, coz je takhle pocatkem prosince ponekud depresivni. 

Zase se projevilo, ze pokud nekdo vypada jako cesky pseudocestovatel, bude se chovat jako buran. Efekt zlutyho autobusu. Pokazdy jsem v Cechach davno predtim, nez prekrocime hranice. 

Ziju v bubline, cas se odehrava v burstech. Stary casy se pripomnely vcera, dlouhou prosincovou noci v neznamym baru s nekym, koho jsem nevidela leta. A moji hlavni nepracovni naplni je poslouchani podcastu o Fermiho paradoxu a nasledny dlouhy debaty o tomtez. Asi jsem spokojena? 

[kdezrovna]

Vlak se rozjel tak pomalu, ze jsem to nejdriv ani nezaznamenala. Obloha je prosincove seda, slunovrat se blizi. Za oknem jeste kanal, pomalu jedem z Amstru. Neda mi to, smutno je mi moc. Dalsi kroky: ? Tot ziens, Nederland.

[kdezrovna]

Last moments in u  

[kdezrovna]

Ranni storka: Vypadla mi vcera zluta karticka na vlak, aka moje identita. Nekde pred nadrazim. Vsimla jsem si toho v podstate hned, ale stejne uz tam nebyla. Takze jsem si tricetkrat vynadala, a pak me napadlo premyslet, co bych delala ja, kdybych ji nasla. A jo, byla na informacich. 

Taky jsem se pohadala s domacim, kterej ma problem se vyjadrovat presne (zaplatit najem na mesic plus minus par dni, no stress versus chci zaplatit kazdej single den navic). Jo, je cas jet na chvili zase domu. Uz mam skoro zabaleno. Vlastne to netrvalo dlouho. A porad mam 1/2 batohu prazdnou. Je to dobrej batoh (ahoj Petre). 

A nevim nic! But, what is luck without disorder.

A konecne je spravne hnusne. Troufam si rict, ze je Holandsku taky smutno, ze jedu pryc. Ale nic mensiho od zeme, ktera promptne zlevnila vino, ktery jsem si oblibila, ani necekam.  

[kdezrovna]

Koupila jsem si dziny. (Krasny.) Nebyly mi, vratila jsem, prisel mi refund na paypal. Za polovinu refundu jsem si koupila letenku do Londyna. Zijeme v divnym svete. 

[kdezrovna]

Jedu vlakem, kterej dela zvuky jako delfin. 

[kdezrovna]

Kdybych mela jeste jeden prst, mohla bych spocitat na prstech, kdy se vracim do Berlina. Kupovala jsem jizdenku nekdy minulej tejden na ceste domu, mezi U a A, za oknem tma. Trochu mi to lame srdce. Potkavam uzasny lidi.

Co dal? Vymyslet to vsechno. Malickost. 

[kdezrovna]

Tak dneska mame deadline prace za posledni mesic -- odevzdani zadosti o grant. 

Rano mi ujela tramvaj, dalsi ukazovala, ze jede za 10... 11... 10... 11... 10... minut, ve vysledku jsem byla v praci o hodinu pozdeji.

Mam na hornim rtu hnusnej, neprehlednutelnej, bolavej opar. 

Prisla jsem do prace, sedla jsem si, a roztrhla jsem si kalhoty. A to jeste nebylo poledne. Nevim, jestli mi Teun tim, ze mi prinesl kalendar se Suicidal Bunny, nechce neco naznacit. 

[kdezrovna]

Topeni v mym pokoji v Amstru mi trochu pripomina, jak jsem byla na Silvestra 2015 sama v Obanu, v pokoji, do kteryho zoufale tahlo, a kde se do topeni kazdejch 8 hodin musela hodit libra. A to tehdy byla libra 1.4 eura, kdezto ted pouhych 1.14. Tady sice libry, ostatne ani eura, vhazovat nemusim, ale rozdil mezi topi se -- vedro, netopi se -- zima, je podobne binarni. (No a pak padaly kroupy a blyskala se polarni zare a vubec byl ten vstup do Novyho roku otravne presnej, co se predikovani silenosti 2016 tyce.)

Mimochodem, pred chvili se venku blyskalo a slejvakovalo. A vitr na plazi prej 40 km/h. To by slo. 

[kdezrovna]

Dneska (a vcera a zejtra) je tu na navsteve Petr, tak jsme se dneska vydali do Amstru. Podotykam, ze si vcera stezoval, ze je tu na holandsky pomery prilis krasne, takze pro jistotu ted bude nekolik dni prset. 

Videli jsme muzeum starych lodi vedle vedeckyho muzea. V muzeu jsem objevila krasnou kolekci pohledu s ilustracemi zvirat (o pohledy se hlaste). Pak jsme prepluli trajektem na sever, dali si obed v Pllaku (coz bylo velice hipsta), a prepluli zpatky. Kocici lod, Putzenboot, bohuzel mela otevreno jen do tri, takze nekdy priste. Jak je hnusne a brzo se stmiva, tak to pusobi vanocne a pripomina mi to, jak jsme se tu loni s Jasmin potulovaly pred cestou do Indie. Btw vanocni dekorace nad hlavni tridou vypadaji jako naboje, ale google mlci. A svarak taky jeste neni. 

Jit se najist do recky restaurace je tu 4x drazsi nez v Atenach. Ale zase je tu vetsi zima a min Akropoli. Tak nevim. Zatimco posilam fotky z Amstru nasim, posila sestra fotky z Neapole. Jsme rozcestovala rodina. 

[kdezrovna]

Hadam, ze vsichni Holandani desne cvicej. Z prostyho duvodu, top 5 typicky holandskejch pochutin jsou hrozny prasarny. Uz pred casem jsem se v Berline divila, ze si Marijn sype na chleba neco, co pripomina instantni granulovanej caj. 

Hagelslag (Hachelslach, ofkoz) aka sprinkles. Internet pravi: Imagine a world—a magical world—where eating sprinkles is a normal everyday activity for people of all ages. A ma pravdu. Jedna mala krabicka vydrzi prekvapive dlouho. Otestovano za vas. Namazat chleba maslem, posypat cokoladou. 

Kroket. Bozi vynalez. Bud hovezi ragu, nebo bramborova hmota se slaninou, osmazena. Dostupnost: Na nadrazi, na ulici, ruzne se daji potkat automaty, kde clovek pipne kreditkou a za 1.80 -- 2.00 dostane napriklad kroketu. Nebo hamburger. Ale hlavne kroketu. Hovezi je nejlepsi (rundvlees). Nespocitam, kolik jsem jich hladove na ceste z prace na Utrechtskym nadrazi ulovila. Radeji. 

Bitterballen. Mensi, micovitejsi kroket. Nasla jsem stranku, ktera tvrdi, ze se od sebe lisi akorat tvarem, ale predpokladam, ze by to kazdej Holandan prohlasil za herezi. 

Frikandel. A sort of minced-meat hot dog. Nejlip chutna v listovym testu s lehce nasladlou omackou, frikandel broodje. 

Burakovy maslo uz jsem zminovala, ale asi jsem nezminovala, ze burak se holandsky rekne pinda. Coz je legracni samo o sobe. A BM je pindakaas, coz je burakovy syr, coz nedava smysl. 

Takze bych mohla zminit, ze se mi tu moc libi, kolik ruznyho zdravyho jidla je relativne levne dostupny jako jednoporce, kdyz clovek nestiha varit (o hruznosti hromady obalu se zminovat radeji nebudu), jak za 5 euro koupim krabici zeleniny, kuskusu a koreni ze ktery jsou tri porce, ale i presto se stane, ze snidam frikandel broodje, obedvam chleba s pindakaas a kaas a vecerim kroketu. Vyjimecne.

[kdezrovna]

Dnesek je prvni z mnoha predchozich, kdy nejsem vecer vycerpana nadoraz. Takze pro jistotu pracuju. Jeste 5 dni zaprahu, pak se uvidi. Akorat nevim, v co doufat, protoze takovy nadeje, ze se zrovna tenhle navrh zalibi mezi mnoha, si moc delat neumim. 

A mezitim u kanalu, kolem kteryho jezdim vlakem, pomalu opadavaj stromy. Pocasi se sice jako listopad netvari (a tim min jako listopad v Holandsku), ale na tom nesejde. Dny se krati, a muj pobyt tady taky. Vcera jsem se predstavovala na networkingovy akci, a hned se objevil nekdo s moznou spolupraci. V Eindhovenu. Nepreju si nic vic, ironie level 100. 

Tak hura zpatky, psat a psat.