htmag

[htmag]

19-ti letý teenager navrhl, jak vyčistit Pacifik od plastového odpadu během 10 let

V minulém roce magazín Inhabitat informoval o plánu 19-ti letého mladíka z Nizozemska, který navrhuje vytvořit čistící pole, které by mohlo odstranit až 7 250 000 tun plastových odpadků ze světových oceánů.

 Zdroj: The Ocean Cleanup

Jeho návrh sítě ukotvené na ramena, která odpad dále posunují k platformě zpracovávající zachycený odpad obdržel mnoho kritiky. Již rok poté Boyan Lamela přišel s výsledky celoročního testování, které ukazuje, že jeho nápad by mohl být velmi užitečný k vyčištění světových oceánů. Ve skutečnosti tvrdí, že jeho nápad by mohl odstranit až polovinu plastového odpadu v Pacifiku během pouhých 10-ti let.

Lamelovo navrhované řešení spočívá v umístění bariéry do míst, kde využívá přirozeného proudění a větru k odchycení odpadků. Bariéry zachytí plastový odpad a dále jej díky svému šípovitému tvaru posunují k platformě, která odpad odchytí. Zásobník jedno za 14 dní vyprázdní nákladní loď. Nejkouzelnější na celém nápadu je, že odchycený plast se může dále využít po recyklaci opět použít.

Pro lepší pochopení celého procesu se podívejte na následující video:

Pokud Vás Boyanův nápad zaujal, můžete se zůčastnit crowdfundingové kampaně na webu theoceancleanup.com

Zdroj: Inhabitat, The Ocean CleanUp

[htmag]

Tesla Motors oznámila výběr lokality pro Gigatovárnu

CARSON CITY, NV - Guvernér státu Nevada Brian Sandoval a Elon Musk, CEO Tesla Motors, dnes oznámili, že stát Nevada byl vybrán pro novou Gigatovárnu (angl. Gigafactory) na baterie.

Tesla ve spolupráci s Japonským Panasonicem a dalšími partnery postaví největší a nejpokročilejší továrnu na bateriové články na světě. Pro stát Nevada bude mít investice obrovský ekonomický přínos, proinvestováno má být až sto miliard amerických dolarů.

Továrna by měla být energeticky zcela soběstačná a napájena bude výhradně z obnovitelných zdrojů, tedy ze střešních solárních panelů pokrývajících celou továrnu a z přilehlé větrné farmy. Do roku 2020 by měla továrna ročně vyrobit až 50GWh kapacity v bateriových článcích, které by mohly dostačovat až půl milionu elektromobilům Tesla.

Zdroj: Tesla motors

[htmag]

Mikrosatelit DeOrbiter AKA vesmírný remorkér

Startup z izraelského Tel-Avivu Effective Space Solutions přišel s pomocí pro všechny satelity na oběžné dráze Země bez možnosti pohybu. Jejich 250 kg vážící DeOrbiter by měl zvládnout pohnout s až dvoutunovým satelitem a dopravit jej na místo určení. Tato unikátní služba by mohla sloužit nejen k odsunu již nefunkční hromady satelitů z nejvíce využívaných oběžných drah Země, ale i k posunu funkčních, avšak zatoulaných satelitů zpět do jejich zamýšlené polohy.

U drtivé většiny dnes vypouštěných satelitů je poslední kousek paliva využit k odstavení satelitu z oběžné dráhy. Satelity z nízké oběžné dráhy Země jsou zpravidla zpomaleny. V důsledku pak shoří v atmosféře. Z geostacionární oběžné dráhy navedení do atmosféry většinou stojí neúměrné množství paliva a tak jsou satelity spíše přesměrovány výše na „hřbitovní“ oběžnou dráhu Země. DeOrbiter by umožňoval funkčním satelitům spotřebovat vlastní palivo do poslední kapky na udržování orbity a následně zajistit odtah, ať už na hřbitov nebo do krematoria. Krom dosluhujících a nefunkčních satelitů jsou pro ESS potencionálními zákazníky i majitelé funkčních, ale zatoulaných satelitů, které nemají pohon dostačující k většímu pohybu. DeOrbiter se pohybuje pomocí inovativního iontového pohonu využívajícího xenon. Jde o pohon s velmi jemným působením a relativně dlouhou životností paliva – ideální pro manipulaci s jinými satelity.  Energii si mimo to obstarává pomocí 1500 wattových solárních panelů.

DeOrbiter kotvící satelit via ESS

Jako jeden z potencionálních zákazníků se hlásí ESA se dvěma posledními satelity chystané navigační sítě Galileo. 22. srpna 2014 byly vyneseny raketou Sojuz společnosti Arianespace, bez problémů, ale byly vypuštěny na špatnou orbitu. Příčiny zatím nejsou známy, ale vyšetřující výbor by měl mít výsledky údajně do 8. září. Satelity samy nemají nástroje k radikální úpravě vlastní orbity, a tak jsou (zatím) víceméně ztracené. I když se použití DeOrbiteru jeví jako ideální řešení, ESA si bude muset ještě pár let počkat. Společnost Effective Space Solutions teprve nedávno dokončila studii proveditelnosti a momentálně se nachází v procesu patentování své dokovací technologie.

Animace ukazující DeOrbiter v akci via ESS

  Zdroje: Effective Space Solution, GIZMAG

[htmag]

StartUp ze Silicon Valley, Renovo Motors, představil elektrický sporťák

Když 4 zakladatelé ze Silicon Valley v roce 2010 zakládali společnost Renovo Motors, viděli na trhu příležitost, a to v kategorii elektrických supersportů.

Dnes představili svůj první produkt, Renovo Coupe s cenovkou 529 000 $. Prodej by měl být zahájen ve Spojených státech příští rok.

Specifikace elektrického supersportu jsou následující: karosérie založena na tvarech Shelby CSX9000, zrychlení z 0 na 100 za 3,4 vteřiny, maximální rychlost více než 190 km/h.2 elektromotory automobilu dodávají výkon úctyhodných 370 kw (500HP) při točivém momentu 1,356 Nm. Maximum točivého momentu je dostupné již od nejnižších otáček. Zadní nápravu elektromobilu pohání dva axiální elektromotry, které napájí lithium-iontová baterie s napětím 740 voltů.

The Renovo Coupe from Renovo Motors on Vimeo.

Renovo představilo funkční prototyp minulý týden v Pebble Beach Concours d’Elegance. Vývoj v utajení trval téměř 4 roky. Společnost plánuje v blízké době přijmat první objednávky na produkci, která bude čítat méně než 100 kusů. První kusy by měli být v Kalifornii dodány během příštího roku.

Zakladatelé Renovo Motors, Christopher Heiser a Jason Stinson pracovali ve společnosti Verisign a také u výrobce chipů Intel. Idyž jsou v automobilovém průmyslu noví, doufají, že si nejdou na trhu místo i mezi konkurencí jako jsou Ferrari, Lamborghini a také další nováčci Pagani a Koenigsegg.

Haiser v rozhovoru uvedl, že ikdyž mnoho luxusních značek začíná nabízet plug-in hybrydy a elektromobily, tak nikdo nenabízí takový produkt, jako Renovo Coupe.

Zdroj: http://renovomotors.com

[htmag]

Projekt Space Launch System schválen

Projekt Space Launch System (SLS) americké vesmírné agentury NASA 27. srpna 2014 prošel kritickým posouzením ekonomické náročnosti. Projekt získal financování na start menší rakety s nosností 70 metrických tun, která by měla vzlétnout nejpozději v listopadu 2018.

Finální verze SLS by měla dosahovat výšky 122 metrů a nosnosti 130 metrických tun, činíce ji dosud nejsilnější dosud vyrobenou raketou. Rakety SLS jsou od počátku projektu před třemi lety zamýšleny jako náhrada za vysloužilé raketoplány. První pilotovaný let SLS NASA předpokládá někdy v letech 2020/2021 a v budoucnu by mimo jiné měly vynést modul Orion i s lidskou posádkou na Mars.

Animace startu SLS

Zdroje: NASA, AFP, space.com

[htmag]

Tesla Supercharger v Čechách a na Slovensku

Nepotvrzená informace se stala skutečnosti. Americká automobilka Tesla motors na svém webu zveřejnila nová umístění nabíjecích stanic Supercharger.

Zdroj: Tesla motors

[htmag]

Sluneční plachetnice Lightsail-1 vzlétne v dubnu 2016

Sluneční plachetnice Lightsail-1 neziskové organizace Planetary Society, jež se měla podle původního plánu odlepit od Země v roce 2012, má nové datum startu: duben 2016. Na nízkou oběžnou dráhu Země plachetnice poputuje v útrobách rakety Falcon 9 společnosti Space X. Vypuštění samotné LS-1 možná bude předcházet testovací start v průběhu roku 2015. Planetary Society v minulosti stála za neúspěšným projektem Cosmos 1, jehož náplní byl vůbec první pokus o vypuštění sluneční plachetnice do vesmíru. Mise ztroskotala na selhání nosné rakety Volna necelé dvě minuty po startu, 21. června 2005.

Po neúspěchu mise Cosmos 1 se příležitosti chopila japonská národní vesmírná agentura a první sluneční plachetnicí ve vesmíru stala japonská sonda IKAROS, vyslaná 21. května 2010. IKAROS se mimochodem stále drží na oběžné dráze kolem Venuše. Planetary Society mezitím byla nucena přehodnotit cíle a ještě roku 2009 oznámila záměr stavby LightSail-1 – plachetnice, jež je výsledkem spolupráce Planetary Society s NASA. Po úspěšném ukončení mise NanoSail-D2, při které NASA zkoumala využití principu slunečního plachtění pro manévrování na nízké oběžné dráze Země, celý projekt převzala organizace Planetary Society. Tělo LightSail je stejně jako u jeho předchůdce tvořeno třemi spojenými nanosatelity CubeSat (standardní velikosti 10cm3), přičemž jeden bude skrývat elektronické srdce sondy a dva poslouží jako skladovací prostor pro složené plachty rozměru 32 m2 (plachty NanoSail-D/D2 měly 10m3).

Trailer na misi LightSail-1

  Hlavním cílem mise LighSail-1 bude otestovat využití slunečních plachet pro manévrování CubeSat satelitů na oběžné dráze – tím by se světově využívanému konceptu nanosatelitu dostalo relativně levného a nerizikového pohonu, díky kterému by se satelity pro začátek mohly vyhýbat vesmírnému odpadu a udržovat se na orbitě. Na nízké oběžné dráze se kvůli gravitaci Země totiž ještě nedá řádně plachtit, a tak je LS-1 odsouzena po pár týdnech shořet v atmosféře. Pokud ale zaznamenaná data z letu prokáží nosnost celého projektu, LightSail-2 už poputuje výše a eventuálně i opustí oběžnou dráhu Země. Poslední plánovaná LightSail-3 by měla doputovat k L-1 (Lagrangeův bod mezi Sluncem a Zemí) a přinášet časná varování před geomagnetickými bouřemi, jež se objevují v důsledku silných slunečních erupcí.

LSl-1 via Josh Spradling/The Planetary Society

  LS-1 bude vypuštěna spolu s větším satelitem Prox-1, jenž je zaměřen na automatizované manévrování v nízké oběžné dráze Země za účelem monitoringu dalších satelitů.  Prox-1 tak bude manévrovat kolem LS-1 a pokud vše půjde podle plánu, můžeme se těšit na skvělé záběry sluneční plachetnice LightSail-1 z bezprostřední blízkosti.

Plán operací satelitu Prox-1

  Zdroje: planetary.org, space.com

[htmag]

Parní energie ze slunce: Houbová struktura přeměňuje sluneční energii na páru

Nový materiál vyvinutý na MIT vytváří páru absorbováním slunečních paprsků. Grafitové vločky a podkladová vrstva z uhlíkové pěny je porézní a izolační struktura houbovitého tvaru, která plave na vodě. Jakmile sluneční světlo dopadne na plochu konstrukce, zahřeje grafitovou strukturu, do jejichž pórovité spodní vrstvy je nasáta voda, která se odpařuje ve formě páry. Čím silnější sluneční paprsky jsou, tím více páry se generuje.

Nový materiál je schopen přeměnit 85 procent sluneční energie v páru - jedná se o výrazné zlepšení účinnosti ve vytváření páry solární energií. Použitím tohoto materiálu lze produkovat páru při relativně nízké intenzitě slunečního zaření. Pára je důležitá pro odsolování, výrobu elektrické energie, hygienické systémy a sterilizaci,” říká Ghasemi, který vedl vývoj grafitové struktury. "Zejména v odlehlých oblastech, kde je slunce jediným zdrojem energie, je vytváření páry solární energií velmi užitečné."

Současný přístup

V současnosti vyžaduje výroba páry ze slunce  obrovská pole zrcadel nebo čoček, které koncentrují příchozí sluneční světlo, které dále ohřívá velký objem kapaliny, ta dostatečně vysokých teplotách vede k výrobě páry. Avšak tyto komplexní systémy mají významné tepelné ztráty, což vede k neefektivnímu provozu. Naproti tomu vědci z MIT vytváří páru při nižší intenzitě slunečního záření. Takováto aplikace může uspořit mnoho nákladů, které by museli být vynaloženy na sledování slunečních paprsků, tzv. trackovací zařízení. Postup sám o sobě je poměrně jednoduchý: Vzhledem k tomu, že se pára tvoří na vodní hladině, hledal Ghasemi materiál, který by mohl účinně přeměňoval sluneční světlo na teplo a zároveň mohl absorbovat páru tvořící se na hladině.

Jako nejúčinnější se ukázala dvouvrstvá tenká struktura ve tvaru disku, jejíž horní část je tvořena grafitem, který výzkumníci vytvořili  z úlomků grafitu vystavenému mikrovlnám. Efekt je vpodstatě stejný, jako když se v mikrovlnné troubě dělá popcorn. Grafit bublá a vytváří vločkovité tvary. Výsledkem je vysoce porézní materiál, který může lépe absorbovat a udržet solární energii. Spodní vrstva je tvořena uhlíkovou pěnou, která obsahuje vzduchové  kapsy , které na hladině působí jako izolant a zabraňují úniku tepla. Pěna obsahuje velmi malé póry, které umožňují vodě projít ve formě páry povrchem vzhůru. Jakmile sluneční světlo dopadne na povrch a zahřeje horní grafitovou vrstvu, následně se vztlakem čerpá voda přes poŕy uhlíkové pěny. Voda dále vsakuje do grafitové vrstvy, kde teplo koncenntrované v grafitu ohřeje vodu, kterou změní na páru. Struktura funguje podobně jako houba, která, když se umístí do vody v horký slunečný den, průběžně absorbuje vodu, která se následně působením tepla vypařuje. Výzkumníci testovali strukturu na solárním simulátoru, kde zdroj světla simuloval různou intenzitu slunečního záření. Bylo zjištěno , že jsou schopni přeměnit 85% solární energie na páru za použití intenzity 10 násobku běžné sluneční aktivity.

Zdroj: Massachusetts Institute of Technology

[htmag]

Evropská sonda Rosetta dostihla kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko

Vesmírná sonda Rosetta Evropské kosmické agentury dne 6. srpna úspěšně dostihla 3x5km měřící kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Od ledna letošního roku, kdy byla probuzena z 31. měsíční hibernace, sonda postupně zpomalovala a chystala se na setkání s kometou. Nyní se sonda nachází 50-60km nad kometou a pomalu sestupuje na její oběžnou dráhu ve výšce přibližně dvaceti kilometrů. Sonda postupně aktivuje nástroje COSIMA a GIADA nutné k podrobnější analýze komety, zatímco pozemní tým mise ze zatím dostupných informací (snímky zobrazovacího systému OSIRIS a navigační kamery NAVCAM, viz obrázky) vybírá nejvhodnější místo pro přistání modulu Philae cestujícího spolu s Rosettou. 

Sonda Rosetta via CNES

 67P/Č-G via ESA/Rosetta/NAVCAM ze vzdálenosti 103km, 12/8/14

  Mise je vůbec prvním lidským pokusem o sestoupení na oběžnou dráhu komety i následné přistání. Rosetta byla do vesmíru vypuštěna v březnu 2004 v útrobách rakety Ariane 5. Původně byl start naplánován na leden 2003, musel však být odložen pro nevyřešenou chybu, která se projevila při předchozím startu rakety a skončila její destrukcí.  Původním cílem byla kometa 46P/Wirtanen, která už ale nebyla tak jednoduše dosažitelná. Tak se stala cílem mise kometa 67P/Č-G.

Detail hladkého místa na těle komety via ESA/Rosetta/OSIRIS ze vzdálenosti 130km, 6/8/14

  Hlavními vědeckými cíli mise je sledování komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko při průletu vnitřní sluneční soustavou a hledání organických sloučenin. 13. srpna 2015, již za necelý rok, se dostane kometa do perihélia. Pokud chcete další krůčky Rosetty blíže sledovat, ESA spustila interaktivní web, na kterém uvidíte vizualizaci putování sondy od jejího vypuštění až do její současné polohy, s projekcí průletu komety kolem slunce končící rokem 2016.

Zdroje: ESA & ČAS

[htmag]

O nás

HT Magazín by měl sloužit naší potřebě každodenní ventilace úžasu nad novými technologiemi a reporty o pokusech a misích z oblastí čisté energie a výzkumu vesmíru. Zároveň chceme být co nejstručnější a držet se faktu. Doufáme, že najdeme pár lidí, kteří ocení naše podání a budou se rádi vracet. Pokud nám budete chtít cokoli napsat, pošlete nám mail na contact.htmag@gmail.com, rádi Vám odpovíme.