foxlikeme

[foxlikeme]

Princesse du ruisseau de Montbrun/ 10 mois (Braque d’Auvergne)

L'entraînement.

[foxlikeme]

kratkej pribeh ze zivota. myho!

kratkej pribeh ze zivota. myho!

20min parkuju (hledam misto)

r: "tamhle mami, taaaamhle!"

j (nechci dostat pokutu): "tam se nesmi parkovat."

r: "ale vzdyt tam parkujou."

j: "to jo, tam parkujou uplne zoufali lidi, vis."

za dalsich 20min krouzeni

j: "do haaaaaje, do haaaaje, do haaaaaaaajeeeee!!!"

r: "mami, ted uz jsi zoufala, tamhle je misto!"

[foxlikeme]

Na lodičce.

Charente je krásná řeka. Z naši vily "Na Vejminku" se dá na loďce dopádlovat klidně až do Cognacu, a tak ve slabé chvilce slíbíme amazonkám výlet na lodi.

Dneska přisla chvíle zúčtování a plnění slibů....

Dochtor zkušeným okem urologa přeměří sandersovic kánoi a vysloví se, že se do ní vejdem všichni i se psem, ale že to teda chce trochu utřít. Jdeme pro hadr a můžeme se nalodit.

Tonda, který ještě v kánoi nikdy neseděl, se odmítá nalodit a přeráží mi jeho obdivovanou výrazně samčí hlavou čelist. S vykloubenou sanicí se mi, nevím jak, podaří natlačit psa do lodi, beru do ruky pádlo a vyplouváme po proudu směr Cognac.

Ách, kásná Charente! Vážky, klid a mír.

Klid a mír se koná celkem 47 vteřin.

Ve 48 vteřině se málem potápíme, na prvorozenou vlezl brouk. V 52 vteřině máme opět namále, Tonda chtěl ulovit vážku...

Druhorozená plácne dochtora chaluhou pres hlavu, prvorozená se vrtí s zpívá. Druhorozená se naklání z lodi, brzdí rukama i nohama a znovu zasahuje dochtora chaluhou. Prvorozená si chce vyměnit místo s druhorozenou, druhorozená už vzadu nechce sedět, leze tam brouk!

"Cvrkni ho do vody!" zamručí dochtor a zjevně je mu líto, že si k snídani dal čaj bez rumu.

Pes se mi snaží vylézt na klín, kánoe se povážlivě houpe, zatím co mi Tonda drápama vryl do stehen krvavé obrazce.

Přirážíme ke břehu, aby si amazonky vyměnily sezení, Toník mi hrůzou zatíná drápy až do kostí, dochtor si sundavá chaluhy z hlavy.

Znovu vyplouváme a znovu se málem potápíme, prvorozená, která současně brzdí rukama, nohama a zpívá, začíná trojčit, vzadu je brouk.

"Cvrnkni ho do vody!" zahřímá dochtor!

Dostávám křeč do ramene, přes psí hlavu se nepádluje nejlíp, ale přestávám alespoň vnímat zpěv prvorozený a svist chaluch, kterýma druhorozená tluče svého otce přes hlavu...

Našemu záměru "doplout do Cognacu" naštěstí osud nepřál a postavil nám do cesty jez a zdymadlo! Otáčíme se, proti proudu se kupodivu přes psí hlavu pádluje ještě o něco hůř než po proudu.

Druhorozená hlásí, že má hlad a prvorozená se NUDÍ a pobízí nás k rychlejšímu výkonu. Pes si pokládá hlavu na moje rameno v křeči, dostávám křeč do zad, bolí mě celá paže a naše vila Vilekula mi připadá být nedosažitelná. Prvorozená začíná bejt nesnesitelná, druhorozená spí a dochtor rozporuje skutečnost, že místo, abychom utahali děti, jsme oba uplně country a děti jsou naopak odpočatý....

Vyhrožuju, že skočím do vody a k Vilekule to už raději doplavu....

Před tím, než upadám do bezvědomí z bezmoci a vysílení, vyhlásím, že to růžový víno v lednici je CELÝ moje a poslední co slyším, je prvorozená jak opakuje, že má strašnej hlad....

Já už si vůbec nepamatuju, jak probíhaly dovolený bez dětí, ale nebyla to nějak nuda... nebo tak něco?!

[foxlikeme]

Tatínkové.

Prvorozená nám líčí, co udělal spolužák pani učitelce “tak strašnýho”, že už jejich třída nepojede na výlet, švp, nikam....

Prvorozená: “J. řekl pani učitelce něco strašnýho!”

Já: “Co strašnýho?”

Prvorozená: “Řekl jí, že je prostředníček. Sprostě!”

Dochtor: “Co je prostředníček?”

Prvorozená: “Já tam dám J, abych nebyla tak sprostá!” No a já ještě vyměním písmenko P za písmenko Č, abych nebyla tak sprostá já! “Řekl jí, že je ČíčaJ!”

Dochtor: “Rozárko, prostředníček je ale pánskej orgán, dámskej orgán je přece kosočtverec!”

Neni nad to, když jsou tatínkové “exaktní”!

[foxlikeme]

Mořská panna a spacák.

Zaslechnuto v bazénu. V bazénu, kde se koupou jenom amazonky a občas dochtor.

Druhorozená: “A víš, jak kadí mořský panny?!”

Prvorozená: “No sundaj si ten spacák s ploutvema.”

Já: “Doufám, že neplánujete kadit do bazénu?!”

Po půlhodině hluku, který se já i dochtor snažíme přehlušit četbou se na nás v tu chvíli už řvoucí prvorozená obrátí a poučí nás: “Vy buďte rádi, že máte takový veselý holčičky, taky byste mohli mít nějaký, co by tady celou dobu jenom uplně potichu plavaly tam a zpátky!”

A pak jsem si šla nalej víno, v 9:45 a.m.!!!!

[foxlikeme]

Dochtor vyučuje.

Tohle bude dochtorova, t.č. učitelova smrt!

Učitel: “Jaká je jednotka větší než jeden den?”

Prvorozená: “Dva dny!”

Učitel si nalejvá do vína koňak a pokračuje:

“Co se stane za jeden den, za 24 hodin?!”

Prvorozená: “Vstanem, něco sníme a jdeme zas spát.”

Učitel se napije.

“Eště něco zajímavýho by ses chtěl dozvědět, tati?!”

Dochtor zřejmě přebral, panč se začal vyptávat na jednotky teploty, bod mrazu a bod varu. Fakt se mu divim. Asi zapomněl, jak se zhruba před dvěma hodinama na procházce sklíčeně přiznal, že až začne prvorozená brát ve škole chemii a fyziku, začne pracovat v Jižní Americe a bude nám jenom občas volat.

(Mezitím já v kuchyni připravuju večeři...)

[foxlikeme]

Čeká nás teď s dochtorem taková smutnější životní fáze. Ale přistupujeme k tomu každej po svým a uplně jinak. Je to vlastně taky důkaz toho, že jsme poměrně nekompatibilní.

Zatímco já se orientuju na světlou budoucnost a záblesky radosti mi způsobuje představa toho, jak bude... až bude “po”. Dochtor trpí neskutečným obžerstvím a pijáctvím... než mu to celý zakážou.

Čeká nás totiž společná dieta!

[foxlikeme]

Jak jsem zachraňovala (velikonočního) králíčka.

Člověk by neměl bejt zvědavej a útlocitnej, jinak se mu začnou dít strašný věci...

Tak třeba já.

Odvedu amazonky do školy, vykračuju si to po Moskevský a vidím bezdomovce, jak zapíjí pivo kečupem. Původně jsem teda chtěla přejít na druhej chodník, hlavně kvuli psům, nemaj rádi opilce, jenže on zahájil družnej rozhovor s bezdomovkyní, co vlekla nějakou tašku a já, bába zvědavá, jsem byla uplně fascinovaná.

Uplně marná jsem.

Žena: “Vstávej! Dneska jsou plný kontejnery, je tam dost jídla a jsou vyndaný i hadry.” Pokládá tu obří tašku na zem asi 5m od Kečupáka.

“A dokonce někdo vyhodil i malýho králíčka.”

“Králíčka?” diví se Kečupák.

Pomalu je míjím.

“No králíčka.” odsekne podrážděně baba bez zubů.

“Jako čokoládovýho?”

“Ale ne, živýho, byl zabalenej v hadrech, tak jsem mu ještě vystlala, aby mu nebyla zima.”

Jsem už dost daleko od nich a moje “ještě ne uplně ztracený já” mi přikazuje jít dál. Jenže v tom se moje “uplně marný já” otočí a kontaktuje uplně nahlas bezdomovkyni:

“Kde je vyhozenej živej králíček?!”

Bezdomovkyně se přišourá, ale oči nespouští z tašky, která stojí u Kečupáka. Vysvětluje, kde je králícek: “No jak jsou kontejnery za kostelíčkem a kolem hadry, tak tam je. Napravo. To najdete!”

“Ty kontejnery na textil?!” ptám se.

“Ne ty kontejnery za kostelíčkem! Já bych Vás tam odvedla. Héj pohlídáš mi tady tu tašku?!” volá bába na Kečupáka...

“Hele, já Vás tam odvést nemůžu, von by mi jí sebral.” hypnotizuje bába tašku “Já tam mám i věci pro bezdomovce z parku.”

“Já tomu rozumim, jenom mi řekněte ulici nebo jestli jsou to ty kontejnery na oblečení nebo jak.”

“Ježiš, jste blbá?” vyjede baba “Řikám Vám, že ty za kostelíčkem, kolem jsou hadry a tam napravo jsem toho králíčka zabalila.”

“Za Husovým sborem- betonovým kostelem nebo za kostelíčkem - kostelem sv. Mikuláše?”

“Za tim betonovým. Je tam napravo, zabalenej do hadrů, mladá pani, to najdete, já se nejdřív lekla, že je to potkan. Von by mi tu tašku fakt vzal...” usmívá se na mě omluvně.

Poděkuju jí a moje lepší já kárá to já ztracený: “A co jako budeš dělat? S králíčkem od popelnic?” spouští seznam katastofickejch scénářů!

Ztracený já: “Nemůžeme přece nechat malýho králíčka umřít u kontejneru, chudák malej...”

Kašlu na navigaci od babizny, nejdu ani k jednomu “kostelíčku”, namířím si to rovnou k textiním kontejnerům, co stojí přímo před Sokolem. Kontejnery jsou uplně vyhrabaný, všude se válí oblečení a já zjišťuju, že obě moje já maj problém. Obě moje já se štítí na ty hadry sahat a dohrabat se nějak až ke králíčkovi. Nevadí mám psy, žejo!

“Hledej, hledej... králíčka.” navádím kluky a za chvilku je mi je jasný, kde králíček je. Štítivě odhrnu černý manžestráky a ježismarjá, chudinka králíček se celej klepe a má strašně klíšťat. Ježišmarjá, chudinka králíček, hledám hadr, kterýho bych se neštítila a zabalila do něj třesoucí se zvířátko a odnesla ho domů a k vetovi. Ježišmarjá, chudáček králíček, jakej je ješte malinkej, skláním se nad něj a jak má malý ouška- na králíčka. Ježišmarjá a jak má na králíčka strašně dlouhej holej ocas, jako by to nebyl žádnej králíček, ale potkan!

“Takovejch katastrofickejch scénářů jsi vytvořilo” posmívá se to marný já tomu lepšímu “ale že to bude potkan, to tě nenapadlo, co... ty chytráku!”

Dobrá zpráva je, že i moje marný já naznalo, že potkana teda zachraňovat nebudem, je to docela milý překvapení.

Taky se, to moje marný já, pořád cejtí tak trochu uražený, že se ho zeptala bezdomovkyně, jestli je blbý, když přitom sama nepozná králíka od potkana, žejo. Jestli jí potkám zejtra, tak...

tak asi přejdu na druhej chodník.

[foxlikeme]

Dilemata třídních schůzek.

... a najednou se nemůžete rozhodnout, jestli půjdete na třídní schůzku do 4.B, kde Jáchym - spolužák prvorozený musel navštívit ředitelnu po tom, co řekl třídní učitelce: “Seru Ti na to!” (prvorozená si neni jistá, ale takhle nějak to slyšela) a nebo do 2.B, kde prej řekl Ondřej - spolužák druhorozený svý hodný pani asistentce Ivetce: “Di do prdele!” (Druhorozená si neni jistá, ale takhle nějak to slyšela)

Pozn. 1

Amazonky nechodí do zvláštní školy ani do pasťáku.

Pozn. 2

Když amazonky zjistily, že to píšu na fcb, znejistěly.

Pozn. 3

Nemůžou to slyšet dobře, panč ve škole stále probíhá rekonstrukce!

[foxlikeme]

Veselé Velikonoce.

(Vol.2)

rumem nacucanej velikonoční beránek vylezl z trouby s lehčím silničním lišejem, na podnose se vzhledem k promile alkoholu roztomile kymácí.

velikonoční osení se zbláznilo a střílí po nás křepelčí vajíčka, kterejma jsem ho v nějakým velikonočním pohnutí přizdobila.

proběhla výčitka ohledně absence mazance. se teda polepšim, ale to je furt nepeč toho tolik a pak: "kde je mazanec?" ... je to matoucí!

ale hlavně jsem se chtěla teda pochlubit, jaká jsem hospodyňka a jak krásný vajíčka s amazonkama barvíme, žejoooo :)

[foxlikeme]

Veselý Velikonoce!

(vol. 1)

my máme takový vážně idylický velikonoční dny....

tak třeba já. já jsem dostala chuť na kafe a protože mi víc chutná kafe, který udělá někdo jinej, poprosila jsem dochtora (to je něco.... teda někdo... jako můj manžel a já mu tak TAJNĚ říkám. amazonky mu zas říkaj TATAr a ne uplně tajně, jemu se to moc nelíbí, ale já se tomu směju a on trochu taky a amazonie jsou teda drzý, fakt).... tak toho já se ptám, jestli by nám neudělal kafe.

D, kterej nechce opustit deku: "proč já? proč ho neuděláš ty?"

Já: "protože mi od cizího chutná líp."

D (ukřivděně): "ale já přece nejsem cizí..."

o 7min. později mu musím dát za pravdu, že je teda vážně uplně vlastní, že takhle nedobrý kafe bych si snad neudělala ani sama.

nebo prvorozená. dneska vstala vyloženě zadkem nahoru, dokonce se chovala tak nemožně, že si musela sednout k vlastnímu tatarovi a poslouchat kázeň. a potom taky (v rámci vlastní nápravy) musela vyjmenovat, co všechno má ráda a co všechno se jí líbí na druhorozený. tak prej má druhorozená hezký kolo a hezký vlasy, když si je UČEŠE (to se nestává moc často, o prázdninách vůbec)...

náprava se nezdařila, zřejmě nezkušenost terapeuta...ty dvě se už zas dohadujou a řežou.

na(ne)štěstí mi nedopatřením ujela ruka s rumem, než jsem dala beránka do trouby.

už aby byl hotovej!

snad jsou aspoň u vás VESELÝ ty VELIKONOCE!

[foxlikeme]

Kocici pohadka pro nemocnou amazonku.

nekdy na konci ledna k nam prisla Stella.

kocka Stella, kocka domaci, trochu divoka.

vybrala si nasi zahradu, nasi terasu a nas.

vecer prijde, dostane spolecne s cernobilym kocourem nazrat...

a taky je musime trochu podrbat.

cernobilej pak odchazi, Stella zustava.

sedi pod stolem, na stole, na zidli a hlida.

nekdy sedi za francouzskym oknem nalepena na sklo, kouka se na nas dovnitr a krici.

obcas si tak vymnouka dokonce vstup do chalupy.

celou noc hlida na terase a spat chodi az rano. pres den tu s nama je podle toho jak moc mame pusteny/ zavreny psy.

ale hlavne je to kocka, ktera vuuuubec neumela chytat mysi. nekonecnej zdroj zabavy! udelat si kafe a koukat na Stellu, jak lovi... velmi zabavne! desne jsme se ji nasmali!

jenze Stella si z toho nic nedelala a hezky trenovala dal... a ted mi sklada vypaseny hlodavce... jednoho za druhym... pod stul na terasu tak, aby mrtva mys byla to prvni, co rano venku uvidim.

timto se Stelle omlouvam, je to krasna a talentovana kocka.

slibuju, ze uz se nikdy nikomu nebudu smat, kdyz bude zkouset neco, co mu nejde.

a taky!!! az mi zas neco nepujde, nebudu hned hazet flintu do zita!

a to je, mile deti, konec pohadky, ja jen abyste vedeli, ze pokud neco chcete, nemusi to bejt vzdycky zadarmo.

kdyz je kocka nebo clovek dost vytrvalej a trpelivej a pilnej dokaze cokoli. a kdyz ne... tak to aspon zkusil!

[foxlikeme]

Z cyklu Ranní etudy.

Dochtor je proti mně děsně mladistvej...

Včera furt vykřikoval, jakej to je krásnej den, šli jsme do Rhony na víno, já šla domů, ale dochtorovi se ten den TAK líbil, že pokračoval s kamarádama urolochama.... někam do Nuslí.

No a dneska se vůbec nemusí trápit ráno s oblíkáním, teda jestli vůbec vstane!

Amazonky zurčí, dochtor leží na gauči “na Poláka” a je skoupej na slovo....

2x řekl: “do prde.e”, jednou, když mu druhorozená vzala deku, kt. jsem ho (já, nejhodnější žena na světě) přikryla, podruhý, když jsem mu (já, už ne tak uplně nejhodnější...) kroužila jeho zvonícím mobilem kolem hlavy a ucukla polaždý, když ho podle zvuku lokalizoval a chtěl ten budík vypnout.

2x řekl: “buolí mi huava!”, to když se děti dožadovali jeho doprovodu do školy, povzbuzený mým (naprosto nevinným) poukázáním na skutečnost, že tatínek s voděním do školy počítá, že si už vezme jenom boty...

a pak se zeptal, proč vlastně nešel spát do ložnice... tak podle nedopité skleničky a nočního přehrávání soundtracku Blade runner to tipuju, ze usnul uprostřed své soukromé párty.

Jé teď uplně nečekaně pronesl další větu: “Pepinko slez, jinak tě pobleju!” ... romantik a otec roku!

Prvorozená se ptá, co je to magnetofon, psi chtěj jít čůrat a já se sama sebe v duchu ptám, jestli maj takovýhle “Bohnice” i v jinejch rodinách!

[foxlikeme]

O rodičích a dětech.

Jestli jste si, rodiče malejch dětí, někdy mysleli, že TO bude lepší, tak dneska je ten den, kdy se to dozvíte. Kdy se dozvíte tu pravdu, tu krutou pravdu.

NEBUDE!!! NIKDY!!!

Spaní... stejný.

Nechtěj jít spát !!!NIKDY!!! chtěj bejt s váma v místnosti, takže generujou hluk, neklid a pohyb v hodinách, kdy už vy máte dávno nárok na čaj, kafe, gintonik, rum, četbu, film, sex...

Navíc pod vlivem únavy školák vždy “kulminuje”, hladina hluku a nesmyslných činností se stává nesnesitelnou, s nastupující hormonální aktivitou se navíc přidávaj pubertální záchvaty vzdoru, hněvu, smíchu, lítosti... dá to docela zabrat sledovat dějovou linku večerního příběhu vlastního školáka.

Vstávání... stejný.

Když potřebujete, nejdou vzbudit, když je přesto vzbudíte, jsou protivný a oblíkání, snídaně a ten zbytek vypadá jak zkouška komparzu nějakýho zombie filmu.

Když můžete spát vy, tak ve čtyři hodiny ráno s váma opatrně třesou “maminkokdyužbudemevstávat”.

Oblíkání... tam je malej rozdíl, ale!!!

Sice se dokážou oblíknout bez vaší asistence, když teda rezignujete na drobnosti jako jsou svršky oblečený naruby/ obráceně, absence spodního prádla, každá ponožka jiná, rozepnutý poklopce, přetočený sukně, neladící kusy oblečení (barevně i stylově), letní oblečení v zime a oteplovačky v červnu...

Ale malý dítě oblíknete a jdete, někdy s řevem, jindy bez.

Jenže školák vám vynadá, že jste ta nejhorší máma na světě, když ho pošlete převlíknout, když si vezme tu nejodrbanějsí chatouvou mikinu do školy, když jdou navíc do divadla a naopak plesový šaty, když se jedete projet na kole... vynadá a pak taky řve!

Mohla bych pokračovat, ale nechci vás zbytečně strašit, žejo. Přecejenom právě, nevědomky, prožíváte své nejkrásnější období v živote!

Ale přidám názorné situace ze života, na který se prostě nepřipravíte, jako třeba když se na vás po víkendu cestou do školy vyděšeně podívá druhorozená: “Ježiš mami, já ti zapomněla dát podepsat tu pololetku!”, ze který má navíc jedničku, takže žádný drama.

Jenže trvá na podpisu.

Je -10 stupňů celsia, v pravý ruce držíte na vodítku 30kg Bobeše, v levý 32kg Tondy a najednou je vám jasný, že se z podpisu nevyvlíknete, panč druhorozená ignoruje to, že ji nabádáte, aby se uklidnila. Druhorozená padá na kolena na úzkym chodníčku po kterym proudí davy rodičů s dětma a začne rozhazovat papíry na všechny světový strany, chcete jí zmlátit, ale všude jsou ty lidi, znovu nabádate druhorozenou ke klidu, nicméně nakonec to vzdáte. Ustupujete i s šedesátidvěma kilama psího z chodníčku do neuvěřitelně pročůranýho a pro...(I TO DRUHÝ tam všichni dělaj a nesbíraj), šedesátdva kilo citlivých čichových buněk se vstupu do takhle kontaminovanýho prostředí brání vší silou, vyberete si místo bez bobku, pokleknete na jedno koleno, sundáte rukavice a podepisujete. Ješte než se stačíte postavit, na šedesátdva kilo promluví maminka, která Bobše s Tondou zná, oni znaj jí (takže radost převeliká), chce si chlapce pohladit, ale nechce, aby na ní skákali, je oblečená do práce. No a vy klečíte jednim kolenem v něčem (snad v ničem), v levý ruce 62kg, v pravý pololetku a v puse rukavice. Kdyby to někdo točil, tak je to snad ještě lepší než “kočka ven a pes dovnitř”! Druhorozená ignoruje, do jak debilní situace vás dostala, muchlá pololetku a ostatní papíry do aktovky, posílá vám vzduchem pusu a letí pryč. Odpoledne vám pak oznámí: “Jo a mami, tu pololetku jsi vůbec podepisovat nemusela, pani učitelka to nechtěla!”

Prvorozená naštěstí nepanikaří nikdy. Je klidná, až to hraničí s idiocií! Ráno v 7:33 (tady doplním, že odcházíme v 7:35) na vás obrátí svůj krásný obličej bez vrásky: “Jo a mami, kam si mi zašantročila tu žákovskou, kterou sis včera celý odpoledne četla?!”

Tváří se, jako by její žákovská byla osmisetstránkovej napínavej román... celý odpoledne!!!

“Pujčila jsem jí sousedce.”

“Mami proč?!...”

“Protože je to tak strašně napínavý čtení. Ne teď vážně, proč hledáme tvojí žákovskou dvě minuty před odchodem, doteď sis tady motala ty přiblblý gumičky...”

“Takže ty jí nemáš?!”

“Ne!”

Prvorozená padá na kolena a v hodině “h”, v hodině odchodu, vysypává obsah aktovky v chodbě. Obsah aktovky následně rozmetá po celý předsíni. Žákovská neni!

Dotazuju se, jestli si mě dobírá a jsem ignorována.

Prvorozená zatlačí na druhorozenou a donutí ji ke stejnýmu aktu. I obsah aktovky druhorozený je rozmetán po celý předsíni, prvorozená znovu padá na kolena a nad hlavu vítězoslavně zvedá svoji žákovskou.

Následně jsou oba obsahy namuchlány zpátky do aktovek a unášeny směr škola.

Jako dneska si dám ten rum ještě před obědem!

[foxlikeme]

Čarodejnice.

Ze zásady nenechávám psy čůrat ani na fasády domů ani na auta a “přísahámbůchnavlastnípupík” uklízím všechno, všemožne se snažím, aby chlapci nikoho neobtěžovali, “neohrožovali, neoslintali, nezachlupili... vlastně můžu zodpovědně prohlásit, že jsem asi až uplně kreténsky defenzivní co do pohybu městem...

No a dneska ráno potom, co jsem odložila amazonky do vzdělávacího ústavu, trpíc mužskou mutací chřipkovýho viru v kombinaci se zánětem dutin, kdy mě bolí už uplně všechno, celej obličej, zuby, oko, hnus, jau...

pozoruju chlapa, co odloží papírovej odpad ke kontejneru na tříděnej odpad, panč dovnitř se to nevejde, zahlídnu chlapa, co fluše hnusný chrchle na zem, napočítám asi tři lidi, co odhazujou vajgla kolem zastávky autobusu a jednoho psa, co počůral fasádu...

Procházím kolem stromu, o kterej někdo opřel, jen tak na hlavní ulici, dva černý plastový pytle s odpadkama. Bobeš zvedne nohu a jeden pytel označkuje.

Normalně jde, zvedne nohu, CVRKNE SI a jde dál, žádný vodopády nebo tak něco se nekonaj.

A proti nám se zjeví chlap, vypadá slusně a spořádaně, koukne se na mě a řekne mi, že ten pes je prase, že tady močí a já že jsem špinavá kosočtverec!

Takhle hnusně mi to řekne!

První, co mě napadlo bylo, že sundám z jednoho psa kožený vodítko a švihnu chlapa přes pusu, asi kombinace nemoc a křivda, taky mě napadlo, zeptat se ho, jestli se nezbláznil, ale nakonec jsem se na něj podívala a v duchu si řekla: “Dneska ztratíš peněženku, k obědu budeš mít zkaženou tatarku a další dva dny neospustíš záchod!” Široce se na něj usmála, řekla psum, že jdeme a šli jsme.

A takhle se asi z nás, normálních a hodnejch holek, stávaj čarodejnice Moje další meta je, proměnit takovýho blbečka příště v žábu!

[foxlikeme]

Aplikace.

stahla jsem si aplikaci "hlukomer", teda nejmenuje se hlukomer, ale meri hladinu hluku.

z cervenejch se dostanu jen kdyz jsou amazonie ve skole/skolce nebo na krouzkach. a taky kdyz neco provedou!

zurci ve vzdalenejsi loznici, jsme stale v cervenejch.

dobre, mame mikrobyt, vzdalenejsi loznice neni zas tak vzdalena, ale cekala bych, ze to zabere alespon trochu.

ozve se strasna rana, podle zmeny hluku, kt. zaznamenala aplikace, spadla pepina z postele a neco cestou dolu srazila.

koukam na hlukomer, kterej se vyjimecne vychylil na opacnou stranu a snazim se z nej vycist, jestli pepi zije, jestli ji tece krev, ma zlomeninu, rozmlatila, to co srazila a co to vubec sakra srazila?

rucicka hlukomeru provakativne ukazuje ticho. dneska poprvy. amazonie ani nedutaj.

"holky???!!!"

"ano?" ozve se roza

"pepi"?!!!!

pepi neco septa, ufff!

"holky, co se stalo?! co jste rozbily?"

"nic, nic" volaj obe a rucicka se pretaci doprava.

slysim, jak ve vzdalenejsi loznici spolecne zvedaj spadlej obraz a vesele hluci dal.

jdu jim ukazat, jakej hluk produkujou a pri ty prilezitosti jinou aplikaci "lupa" prostuduju mm po mm celej obraz a jestli bude natrzeny platno, zmlatim je. zmlatim je aplikaci, ktera se jmenuje varecka a nemam ji v telefonu, ale v kuchyni!

[foxlikeme]

narozeniny. Je to tak, jak píše facebook, mám narozeniny... ani můj pokročilý věk však neuchláchol dochtora a ten ve svém tenisovém úsilí nepolevil ani dnes. Úsilí s ním "chca-nechca" musím sdílet a Summer Tennis Camp Lhota můj věk a narozeniny nemohly ohrozit! Ale panč mám narozeniny, tak na mě byl dochtor hodnej a chválil mě, a to přesto že když už náhodou omylem trefím míč, tak ho nedostanu přes síť!!! Moje hra vypadá asi tak, že stojím buď na téčku a nebo na základní čáře jako tvrdý Y a řvu AUT!!!! K míči neběžemím, panč i kdybych ho přes pokročilý věk a ofinu zahlídla, i kdyby hrozilo, že ho třebas neminu (obzvlášť backhand je velmi humornej), tak kdybych se rozeběhla, rozklepaly by se na mě všechny špeky a to bych vážně nerada! A taky bych se zadejchala!!! ... a přesto všechno mě dochtor chválil, fakt hodnej! Ale jinak to je moc hezkej den, jsem zchvácená z toho tenisu, musela jsem jet na kurt na kole DO KOPCE, mám šílený vlasy a rozmazanou řasenku, Tonda vlítnul do nějakýho bahna a z bahna rovnou na sedačku, kde jsem ho chvíli přemlouvala, jestli se k mejm narozeninám nechce jen tak proměnit v memoriálovýho psa, prvorozená mi přála, že až jednou budu muset umřít, ať umřu v neděli, abych šla rovnou do nebe a dochtor se ptal, jestli nechci k narozeninám nějakou plastickou operaci... NE, přeju si krásnej provaz a do neděle natrénuju designovou smyčku a půjdu rovnou do nebe, panč tohle se fakt nedá vydržet!!!!