cyber81 - Tumblr blog

[cyber81]

Malinko jsem pozapomněl uzavřít celý příběh, tak to ještě na poslední chvíli napravím. Dorazil jsem už tento čtvrtek 14., po 850 vysilujících, převážně dálničních, kilometrech. Celkový výsledek tak je 7596km, 25 dní na cestách a přibližně 4,5 na sto. Tak zase někdy ahooj.

[cyber81]

Tak přeci jen jsem se ještě jednomu slejváku nevyhnul, jinak bych asi za celé dopoledne nevyjel. Naštěstí po půlhodině ustal déšť a sluníčko mi pak svítilo na většinu cesty po Francii. Zítra už jen 2 hodiny do Německa a pak fičák domů!

[cyber81]

Návštěva Ibérie definitivně skončila, dnes uz jsem šprechtil francouzsky s domorodci. Rád bych se hlásil z Bordeaux se sklenkou červeného, bohužel se mi do cesty zas a znovu postavilo počasí. A tak jsem v Bayonne a doufám ve světlejší a sušší zítřky. Držte mi palce!

[cyber81]

Od doby prvního otevření Hobita vím, že každá cesta tam má i svou cestu zpátky. Ta moje začala dnes, cestou z Lisabonu do Salamanky. A zase jsem jednou překvapený, jak hezké město jsem navštívil, a okamžitě lituju, že tu nemůžu strávit víc času. Tak aspoň jedna fotka se západem slunce (chvilku před desátou večerní). Na zpáteční cestě už nebudu tak často přidávat příspěvky, spíš jen krátká hlášení, že vše je, doufám, v pořádku.

[cyber81]

Tak a konečně je to tady. Po více než 4,5 tisících kilometrech, s notnou pomocí trajektu, skrze oblačnost, déšť a ještě větší déšť, téměř neskropen mořskou vodou a v doprovodu své drahé jsem dorazil do cíle. Cabo da Roca, nejzápadnější bod kontinentální Evropy. Když odtud hledím do dáli mořské pustiny, leží mezi mnou a Amerikou už jen Azorské ostrovy. A aby to vše odpovídalo stylu mé cesty, zkropila nás po pořízení této fotky přeháňka. Stále žehrám na počasí, ale jinak mi to prostě nedá. V 18 stupních a v dešti přemýšlím nad slibovanými 300 dny slunečního svitu na portugalskou zem. Holt výjimky potvrzují pravidlo a možná jsem tak měl štěstí v tom, že jsem spatřil Španělsko a Portugalsko živé, hrající všemi barvami, včetně té sytě zelené, kterou tady mají na vlajce. Ale stejně bych si rád zaplaval.

[cyber81]

Nechceme dělat reklamu na portugalské pivo, úplně stejně by se tam vyjímala láhev plzně či clocka, zásadní je ten efekt, který potěší po zlezení maurakého hradu (s malou pomocí mašiny) a závistivé pohledy spoluturistů. Každopádně jsem v Čechách asi neviděl tak dobře zachovalý a přesto zcela syrový středověký hrad. Obzvláště s takovým výhledem.

[cyber81]

Na dnešek jsme naplánovali výletní den, abychom se dostali ven za hranice města a viděli něco z krás venkova. Na začátek nezbytný filtr u mistrů kávy, nasadit helmu, improvizované rukavice a vyrážíme na západ. Prvním cílem bylo městečko Sintra, a to byla dobrá volba. Je tu snad největší koncentrace historické architektury po Praze - ne nadarmo patří do dědictví UNESCO. Středověký maurský hrad, královské zámečky, to vše v dojezdové vzdálenosti od Lisabonu i pro koňské povozy, písčité pláže ještě blíž - dá se pochopit, proč toto místo bylo tak oblíbené v minulosti i dnes.

[cyber81]

Tak už spolu a zanedlouho zase každý svou cestou. Prodloužený víkend v Lisabonu, co může být hezčího? Možná prodloužený víkend v Lisabonu kdykoliv jindy, než teď. Na sobotu sice slunce, které Háňa přivezla s sebou, vystačilo, ale i tak to bylo s odřenýma ušima. A dál už to šlo jen z kopce. Ale pěkně popořadě. Toulání se městem od jednoho gastro zázraku k druhému je něco, v čem začínáme být vážně dobří. I když v Lisabonu to není tak těžké, co se týče ryb a vína je to jedna perla za druhou. Vyhmátli jsme místní dvě kávové pražírny (bez filtru ani ránu), Háňa se na dálku pozdravila se svým zaměstnavatelem a připili jsme na vaše zdraví.

[cyber81]

Jedním z úžasných dnešních zážitků byla návštěva Basílicy da Estrela (estrela je hvězda). Kostel sám o sobě byl parádní, stylově dost odlišný od vymalovaných kostelů českých i čistě kamenných katedrál francouzských. Úžasná ale byla otázka místního správce, jestli nechceme vyrazit na terasu. Dostali jsme se tak na "střechu" kostela, ze které byl nejen úžasný pohled do všech koutů města, ale dostali jsme se i do kupole, ze které jsme mohli shlížet dolů na oltář. No a stačilo počkat půlhodinku a celý zážitek dalece překonal vstupní cenu 4 eur. Dole se totiž vše chystalo na svatbu. V pozici nezvaných hostů, spíše až vlezlých voyerů, jsme tak první část obřadu sledovali z 15 metrů vysoké lóže, majíc přehled o veškerém dění pět pater pod námi. Další dva snímky dokumentují atmosféru Lisabonu, který je o dost méně uhlazený než vycizelovaná Barcelona, přitom ale s méně rušivým pocitem z turistů, než v Madridu a městech jižní španělské riviery. Nejtypičtější je asi poslední fotka, na které se místní restauratéři snaží obsadit veškerá volná místa, na kterých nestojí auta. V Praze čin, který by byl okamžitě doprovázen voláním některého místního dobráka na policii, v Lisabonu však obvyklý pohled. Stoly pak doplní gril a venkovní pípa a červnová sobota nese poselství jasného plánu na večer.

[cyber81]

Tak po jednodenní přestávce pár zážitků z Lisabonu. Hostina na první fotce? Standardní místní obědové menu za 8 eur. Uznávám, že víno bylo spíš stolní, ale doráda byla naprosto výtečná. Včera v podvečer jsem se po téměř třech týdnech objal s Hankou. Společně jsme vyrazili na večerní piknik v lisabonském stylu - někam na kopec, odkud je vidět na celé město, ideálně s lahvinkou něčeho dobrého. Potom ale začala ta nečekaná městská kouzla. Cestou k moři (tedy do centra) jsme zabloudili do uliček čtvrti Alfama - původně hlavně arabské čtvrti, přičemž kosmopolitnost oblasti je viditelná dodnes. No a nenarazili jsme na nic horšího než lokální food fest. Před každým místním café stál gril, na nichž se pekly sardinky ve společnosti vepřových žebírek. Do toho lokální samohrajky a cava za 40 korun, to je recept na dobrý večer. Z dnešního rána pak fotky zvířecí. Při návštěvě jednoho z parků v centru nás překvapilo kokrhání - pobíhající kohouti byli dostatečným vysvětlením. No a kachny ve fontánce už jrn dokreslovaly místní idylu.

[cyber81]

Včerejší den nebyl příliš fotogenní, vzhledem k zatažené obloze, spoustě přeháněk i náplni dne - přejezd z Almograve do Lisabonu. Velkým highlightem tak byla aspoň snídaně - ovesné palačinky s jahodami a medem jsou rozumný začátek dne. Jo a taky jsem viděl pštrosy. Těšil jsem se i na delfíny, kteří se mají prohánět v rezervaci nedaleko Lisabonu, kterou jsem přejížděl na trajektu, ale i na ně je asi zima. Krátce tak aspoň o cestách, po kterých jezdím. Když to dává smysl, snažím se držet menších silnic vedoucích přes vesnice, abych okoukl místní kolorit. Pokud je ale potřeba překonat rychle delší vzdálenost, hodí se místní variace dálnic. Ve Španělsku je to hodně bizarní. Máte tu autopisty, na kterých se platí mýto. Jedna se v podstatě o naše dálnice, maximálka je 130. Druhým stupněm jsou silnice zvané autovia - v podtatě něco jako naše rychlostní silnice. Na nich je obvykle limit 100, často ale i 120. A neplatí se na nich ani cent. No a potom jsou standardní okresky. Co je ale to kouzlo? Že většinu měst spojují všechny tři typy cest, a tak záleží jen na tom, jestli chcete platit a jak moc spěcháte. Protože po cestě poslouchám muziku a audioknihy, tak je pro mě ideální rychlost do 120, kdy už aerodynamický hluk přehluší vše. No, a tak jsem projel půlku Španělska zadarmo. V Portugalsku je sitiace horší, tady ale nejezdím dlouhé vzdálenosti, a tak jediná platba byla za mýto na mostě Vasco de Gamy při příjezdu do Lisabonu a za delfíní trajekt.

[cyber81]

To bych rád věděl, kde jsem udělal chybu.

Prvotní plán na můj měsíční trip zněl západní Evropa. Pojedu do svého oblíbeného Berlína, navštívím Rujánu a budu pokračovat směr Holandsko, Belgie a Francie, abych se opět přes Německo vrátil zpátky. Obnovím kontakty, které v těchto zemích mám, a uvidím staré známé.

Pak se mi ale začal v hlavě formovat jiný plán. Co takhle dojet až do Portugalska? Přeci jen, západní a střední Evropa může být na jaře nevyzpytatelná, zatímco Španělsko a Portugalsko, kde je obvyklých více než 300 slunečných dní v roce, bude v otázce počasí jistota. A tak nějak jsem se i těšil na to, že strávím nějaký čas na písečné pláži, nohy nahoře, a budu si prostě užívat jižní sluníčko.

Střih. Konec května, Barcelona. První nádherná písečná pláž, kterou navštěvuji. Je dost větrno, a tak se v celkem teplé vodě jen lehce smočím a už jdu na břeh oschnout. Na koupálko budou přece lepší místa a lepší počasí.

Střih. O tři dny později sedím už druhou hodinu na benzince před Zaragozou, za oknem řádí živly. O pět hodin později přijíždím totálně promočený do Madridu. Nevadí, uschnu, a bude líp.

Střih. Příští víkend projíždím jihovýchod a jih Španělska. Hodně oblačnosti, teplota okolo 20 stupňů. Když jsem na pláži, je moc zima na to, abych lezl do vody.

Střih. Dnes projíždím jihozápad Portugalska. Úžasné písčité pláže, ocelově šedá obloha, nikde ani noha. Trávím hodinu na pláži v zapnuté mikině a pak jdu pod horkou sprchu.

Střih. Praha, 28 stupňů. Kdovíkolik dní už nepršelo. Každý, koho mám na telefonu, se mi směje.

[cyber81]

A je to konečně tady! Respektive A jsem tady! Portugalsko. Konkrétně Faro, malé přímořské městečko, ve kterém vládne pohoda. Začíná týden mořských plodů a vína.

[cyber81]

Úterní cesta mě vedla z Cádizu dál směrem na západ, s cílem přejet portugalskou hranici. Doufal jsem, že ušetřím najeté kilometry cestou podél pobřeží, skrz národní park, ale bohužel tam cesta nevede. Teda vlastně bohudík. Navigace mě vedla přes Sevillu, kterou jsem původně vůbec neměl v plánu navštívit, a to by byla veliká chyba. Kromě toho, že jsem objevil výtečnou kávovou pražírnu, zůstal jsem v úžasu stát nad tím, jak je Sevilla nádherná. Během půlhodinové procházky po centru jsem snad narazil na víc úžasných budov, než v Barceloně. To vše jen hodinu cesty od Costa sel Sol... Takže ano, do Sevilly se určitě musím jednou vrátit, až bude trochu španělštější počasí.

[cyber81]

A druhou zastávkou dne a místem pro přespání je Cádiz. Přímořské městečko, ve kterém se prolínají vlivy evropské a arabské. Historii tady (a teď myslím obecně jih Španělska) je opravdu možné potkat na každém kroku. Každé větší a spousta menších měst má svoji středověkou či starší pevnost, uličky městského středu nepojmou moderní SUV a všude tak jsou pěší zony.

Jediné, co mi kazí dojem, je přemíra holandštiny, angličtiny a němčiny.

[cyber81]

Tak opět trochu víc cestovní den: z Granady přes Málagu na Gibraltar, prohlédnout si Afriku a pokračovat do Cádizu.

Velká část cesty tak vedla po Costa del Sol, což je opravdu úžasná plážová oblast, kde se počet slunečných dní prý pohybuje okolo 300. A nemám důvod nevěřit - dokonce i letos tam sluníčko svítí! Narozdíl od Cádizu, kde jsem se chtěl večer vykoupat, ale to bych asi zmrznul.

Jsem rád, že jsem nakonec zavítal do Gibraltaru. Cesta po městě je náročná - provoz hodně stojí, nad velkou spoustou silnic je postavené lešení - v Gibraltaru se nemůže při stavbě budovy zavřít silnice, protože byste prostě odřízli půlku města!

Zábavná je cesta přes runway. Hlavní příjezdová cesta na Gibraltar kříží letištní dráhu místního letiště, i když nepředpokládám, že je zde velký letový provoz. No a na posledním obrázku konečně Afrika. Pro mne nepoznamenaného dovolenými v Egyptě, Turecku, Tunisku či Maroku to byl vlastně první pohled na Afriku. Netřeba dodávat, že v doprovodu TOhoTO: https://www.youtube.com/watch?v=FTQbiNvZqaY

[cyber81]

A druhý dnešní post se týká Granady. Na začátek smutné přiznání - být v Granadě a nevidět Lví dvůr v Alhambře... No jo, lístky je prostě potřeba rezervovat dopředu a do úterý tady čekat nebudu. Ale povedlo se mi najít ukrytou stezku nad komplexem a tak i přesto, že jsem ji neviděl zevnitř, koukal jsem na Alhambru svrchu. Zbytek města je dost rozporuplný - sice jsem po delší době našel dobrou kávu a díky místní baristce i dobrý podnik na večerní tapas, z centra se mi ale udělalo špatně. Upřímně nechápu, jak tady místní fungují, protože centrum Granady je počtem turistů jak Staré město pražské a Malá strana dohromady. Koncentrace turistů je neskutečná a přitom je Granada proti Praze pětinová.