asongofpearls

[asongofpearls]

🇨🇿 Seděla jsem pláži, nohy zabořené do písku a vedle mě surf . To prkno pro mě symbolizovalo touhu – nejen po dobrodružství, ale tak nějak, všichni celoživotně toužíme po svobodě a vnitřní rovnováze. Často se říká "Pozor, co si přeješ" . Ačkoliv jsem měla moře a měla jsem surf, chyběly mi vlny. :D

Moře bylo klidné, zrcadlilo nebe a já, jako bych se v jeho hladině viděla i já sama. Klidná, ale nehybná. Jako bych čekala, až přijde nějaká vlna a vytrhne mě z toho očekávání, přinese mi pocit, že něco se hýbe, že se já sama posouvám. Ale vlny nepřicházely.

Každodenní život se mi v tu chvíli zdál podobný tomu tichému moři– bylo jednoduché dělat drobné změny. Jeden den přidat nový zvyk, další den odstranit ten, co mi už nesloužil. Změna, kterou jsem toužila vidět, byla jemná a postupná. Ale pod povrchem, hluboko, proudilo něco silnějšího, něco, co mě stále drželo na místě.

Ukázalo se, že změnit své návyky je mnohem snazší než najít tu opravdovou vlnu, tu, která ti vnese do života nejen pohyb, ale také smysl. Protože zatímco jsem byla schopná přijmout drobné změny ve své každodennosti, stále jsem zápasila s tím, co bylo největší výzvou – mít ráda samu sebe.

Při  první myšlence o surfování jsem si uvědomila něco zásadního. Surfování je umění neustálého přizpůsobování – moři, větru, vlnám, sobě samé. Nejde o to vždy mít dokonalé podmínky, ale o to naučit se jezdit na vlnách, které přijdou. A stejně jako se učím rozumět oceánu, musím se naučit rozumět i sobě.

Nyní chápu, že nejdůležitější je, abych se naučila být spokojená i s tím, co je. Naučit se oceňovat klidné vody, protože i v nich je něco krásného.

Surfování mě naučilo, že změna přichází pomalu, často v podobě nepatrných vln, které tě jen jemně nadzvednou. A někdy i v podobě bouří, které tě zcela strhnou. Ale změnit svůj život, své návyky, to je nakonec jednoduché. Těžší je postavit se sama sobě, podívat se do svého nitra, a naučit se mít ráda všechny části sebe – i ty klidné, i ty bouřlivé.

Moře je divoké, klidné a nevyzpytatelné. A já, stejně tak. Musím se učit žít se svou vlastní proměnlivostí.

Moře mě vždy fascinovalo svou schopností skrývat poklady i nebezpečí ve stejné hlubině. Je to jako tanec protikladů, klid i divokost v jedné vlně. A stejně tak já – ve své proměnlivosti skrývám tichou sílu a neklidné touhy.

Je to oxymoron života: ve vnitřním klidu se rodí naše nejdivočejší sny.

🇬🇧 I sat on the beach with my feet in the sand and a surfboard next to me. The surfboard meant a lot to me. It represented my desire—not just for adventure, but for freedom and balance in life. People often say, “Be careful what you wish for.” Even though I had the ocean and the surfboard, I was missing the waves.

The sea was calm and reflected the sky. I saw myself in the water—calm but still. It felt like I was waiting for a wave to come and pull me out of my stillness, to make me feel that something was moving in my life. But the waves didn’t come.

At that moment, my everyday life seemed like the quiet sea. It was easy to make small changes. One day, I could add a new habit, and the next day, I could get rid of one that wasn’t helping me. The change I wanted was gentle and gradual. But deep inside my thoughts, something stronger kept me stuck.

I learned that changing my habits was easier than finding a true wave—one that brings movement and meaning to my life. While I could accept small changes, I still struggled with the biggest challenge: loving myself.

When I thought about surfing, I realized something important. Surfing is about always adjusting to the sea, the wind, the waves, and myself. It’s not about perfect conditions, but about learning to ride the waves that come. Just as I learn to understand the ocean, I must also learn to understand myself in different kind of conditions as well.

I need to appreciate calm waters because they are beautiful too.

Surfing taught me that change comes slowly, often as small waves that lift you gently. Sometimes it comes as storms that can overwhelm you. Changing your life and habits is simple. The harder part is facing myself, looking inside, and learning to love all parts of myself—both the calm and the stormy.

The sea is wild, calm, and unpredictable. Like the sea, I must learn to live with my own changes.

The ocean fascinates me because it can hide treasures and dangers in the same place. It is a dance of opposites—calm and wildness in one wave. Like the ocean, I hide quiet strength and restless desires within my own changes.

It is the paradox of life: our wildest dreams are born in peace.