#the zabrat

[poznej-hudbu]

eng: What do you think about this song?

• I know it and i like it

• I don’t know it and i like it

• I know it and i don’t like it

• I don’t know it and i don’t like it

Prosím neprozrazuj píseň ostatním lidem :)

[eldstunga]

Finger guns and bad puns for @luciddreamsofmachines of my Rynn and their Ela'kira, running her mouth into trouble. Now if only there was a part 3... Thank you so much for commissioning me!

[jensojkaobecna]

Mé zapojení se do rozkošné soutěže od @vesnaaa ⭐ aneb výlety občas nevychází, tak jak by člověk chtěl

[bloomingbora]

okej, nedávno jsem psal*a o tom, jak se mi povedlo resetovat telefon a jak bych mohl*a jít normálně studovat IT. sága šílených oprav pokračuje, protože asi deset minut zpátky jsem se polil*a čajem a jako na potvoru to schytal i notebook koupený teprv na podzim. rychlost, jakou jsem se vrhnul*a do akce, je nepopsatelná. (upřímně, vypadal*a jsem u toho jak mýval s cukrovou vatou.) držet a mačkat tlačítka podle instrukcí nepomohlo, tak jsem to prostě vypnul*a, hezky stačilo počkat a zapnout. a jipí, počítač funguje jak má. i kdyby to bylo nutný resetovat, tak mi to je jedno, ale tohle rozuzlení je samozřejmě lepší...

[mist-the-wannabe-linguist]

A co prostě znovu vybudovat Československo u nás a nechat Orbána zabrat zbytek. My vás tu budeme mít rádi a SMER a spol. dostanou co chtějí. Win-win

[applejuicewithwater]

@dalsimoravskyblog #štramácká propaganda

Jakožto jediný člověk na čumblru, který nominoval Vlastu Buriana dostávám nesmírně zabrat, když uvážím, že hned první duel má s Werichem, nicméně moje bedra jsou zvyklá nést tíhu být jediným Burianovovým zastáncem v místnosti. Předkládám zde oblíbené Burianovy momenty coby propagandu, ale nejprve:

Obrazový materiál

(Moje delulu není tak silná, abych si namlouvala, že fyzickou krásou má na to vyhrát celý turnaj, ale něco na něm je, no tak. V Revizorovi se na něj moc pěkně dívá.)

Fun facts:

Když za protektorátu vystupoval Burian ve svém divadle, v jednom představení měl u sebe jako rekvizitu bič, na kterém bylo velké písmeno C. Po válce objasnil, že "to byl bič, na něm Cé" a já mám slabost pro silly puns. Kromě toho ve svém divadle zaměstnával a živil 80 lidí (daleko víc, než musel), často je tím chránil před totálním nasazením nebo lágrem.

Kromě herectví byl také vášnivým sportovcem, jednu dobu jako brankář chytal za ligovou Spartu. Hele:

Kromě toho jezdil na kole, hrál hokej, plaval. Den tohohle člověka musel reálně mít tak 50 hodin, protože každý večer hrál v divadle, sportoval, točil pro film a rozhlas a komrdesát dalších aktivit.

Když už je tu Burian ve společnosti Jana Wericha: před válkou si ti dva v podstatě konkurovali, Divadlo Vlasty Buriana a Osvobozené byly jednu dobu na dohled ve Vodičkově ulici. Když Werich po začátku německé okupace utekl do Ameriky, vysílal odtud s Voskovcem díky BBC rozhlasové vysílání pro Čechoslováky v Protektorátu, kde se vyjadřovali i k aktuálnímu dění. Vlasta Burian byl donucen účinkovat v rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimore, Werich s Voskovcem si to vyložili po svém a v rozhlase ho vykreslili jako kolaboranta, což byla jedna z věcí která po válce Burianovi zničila kariéru. Werich se to pak snažil odčinit tím, že si Buriana vyžádal do pohádek Dva mrazíci a Byl jednou jeden král. Dá se tohle považovat i za propagandu Wericha? Možná, tajtrlíku.

Lehce osobní poznámka na závěr: moje prababi Zdenička viděla v Kroměříži Burianovo představení. Po nástupu komunismu sice směl hrát, ale často ve velmi podřadných prostorách, v Kroměříži to bylo ve skleníku v Květné zahradě, kde ho (i s paní Ninou) viděla moje ikonická prababička, a ráda na to vzpomínala. Moc cenila, jak se i přes horšící kondici a zdraví snažil všechny bavit a rozesmát. Král.

Kdo byste se chtěl dozvědět více: Historie.cs má o Burianovi epizodu.

[takovanormalnielie]

2.4.2024

Začínam bejt opět nemocná. Mám zimnici, teplotu, bolí mě celý tělo a spouští se i ostatní doprovodný projevy. Mám to štěstí, že se mi to nejhorší vždycky spustí na noční směny. Zřejmě ten měsíc nemůžu dodělat v klidu. Užiju si to s plnou parádou. Nemohla jsem přes den ani zabrat, takže mě čeká 24 hodin vzhůru. Práce v noci by měla bejt protizákonná. Za 20% příplatek zvyšování rizika rakoviny rozhodně nestojí.

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 04 - Lízátko pro hosta

Mara měla poprvé v životě vlastní pokoj a byl to zatraceně divný pocit. Zvyknout si po dětství se třemi mladšími sestrami na přenocování v noclehárně s ostatními učedníky řádu nebyl žádný problém. To ale trvalo jen dva týdny, než se členové řádu ujistili, že to nikdo z nich zatím nechce vzdát, a pokoje jim připravili. Nevěděla, jak vypadají pokoje ostatních studentů řádu, ale tak nějak odhadovala, že budou asi podobné - ne tak velké jako světnice v chalupě, ve které vyrůstala, ale na její vkus až moc velké na jednoho člověka. I ta postel se jí zdála až moc parádní - byla dost široká, aby se do ní vešli dva lidi, a na ní několik vlněných přikrývek. 

„Během svého výcviku si užijete dost studených nocí a spaní na tvrdém, není nutné, abyste si jednou za čas nemohli příjemně odpočinout,“ vysvětloval starý mistr, který jim jejich pokoje ukázal. „Tohle budou vaše pokoje tady v řádu. Pokud by s nimi bylo cokoliv v nepořádku, nebojte se ozvat, můžeme vám pokoj upravit nebo vás přestěhovat!“

A tak Mara skončila v pokoji, který jí připadal příliš pěkný a až moc prázdný. Měla by ho nějak zaplnit. 

Torna, se kterou do Lesního hradu přišla, nebyla příliš velká. Jen to, co unesla na zádech. S výjimkou přikrývek, na kterých cestou spala, a oblečení, ve kterém přišla, měla jen sadu teplého oblečení na převlečení a pár osobních věcí. Aspoň něco na zabydlení toho obrovského prostoru. Postel i truhla na oblečení byly na vyřešení celkem snadné, přes postel přehodila svoje dvě strakaté přikrývky, aby měla v noci aspoň nějakou připomínku domova, a s výjimkou zimního oblečení a hábitu na převlečení toho tolik neměla. Chvíli jí trvalo vymyslet, co s masivním psacím stolem pod oknem. Bylo jí jasné, že ho zřejmě v budoucnu zaplní knihy, papíry a kalamáře s inkoustem, ale prozatím se jí nechtělo ho nechávat úplně prázdný. Vypadal tak trochu smutně, i když přes židli vedle něj přehodila svůj oblíbený vyšívaný šátek. 

Zabralo jí to dalších pár minut přehrabování se v tlumoku i části jeho obsahu vysypané na posteli, ale nakonec skončila u malovaného hrnečku, který nějakým zázrakem přežil celou její několikadenní cestu až sem. Nebylo to špatné. Ale ještě něco chybělo. A Mara přesně věděla, co.

Z obdivování dokončené práce ji vyrušilo zaklepání na dveře. 

„Dále!“ křikla Mara a skočila po klice dřív, než si osoba na druhé straně dveří mohla otevřít. Možná je rozrazila trochu moc prudce, protože její návštěvník polekaně uskočil. Konec jeho hole při střetu s podlahou hlasitě klapl. 

„Bohové!“ vyjekl. „Neruším?“

„Tasse,“ vypadlo z ní překvapeně. Asi to bylo tím, jak se zabrala do zabydlování svého pokoje, na chvíli úplně zapomněla, kde vlastně je. A návštěvníky nečekala. 

„U mě v pokoji je trochu zmatek,“ přiznal. „Tak jsem myslel, že bych zašel na návštěvu?“

Mara zamrkala. 

„Uh… jasně? Pojď dál. To už tě vyhnali z tvýho pokoje?“ vyzvídala, zatímco ji následoval dovnitř.

„Něco takového. Ukázalo se, že aby se mi tam vešlo křeslo, je potřeba všechen nábytek trochu přeskupit a já bych se jim tam jenom pletl.“ Tasse se po Mařině kývnutí posadil na postel, s holí opřenou hned vedle. „Tohle jsou tvoje deky?“ vyzvídal. „Tyhle barevné myslím.“

„Jo, s těma jsem přišla,“ přikývla Mara. „Šily jsme je doma s mámou, jsou z různejch odstřižků, co jsme doma měly.“

Tasse po dece přejel rukou. 

„Je příjemná.“

„Jo, to by měla bejt. Víš, jakou jsme si s ní daly práci?“

„Nemám tušení,“ přiznal.

„No jo,“ uchechtla se Mara. „Vždyť ty jseš vlastně bohatej, co?“

„Dalo by se to tak říct…“

„Proto sis nechal dát do pokoje to křeslo?“

„Oh! Ne, je to kolečkové křeslo.“

Mara se zarazila na půli cesty ke stolu. Její pohled se stočil k Tasseho holi. Věděla o ní už od prvního dne, samozřejmě. Všimla si i toho, jak se nakláněl k jedné straně, kdykoliv stál někde bez bot. Nechtěla se ptát na detaily, i když byla zvědavá. Znali se sotva dva týdny, nezdálo se jí to zrovna patřičné. 

„Potřebuju ho jen někdy, moje vlastní tělo mi občas dává pěkně zabrat,“ pokrčil Tasse rameny. Jemu to zjevně nepatřičné nepřipadalo. „Tady u toho aspoň nebude vyšilovat moje matka. Jako kdybych byl z cukru!”

„Trochu jako z cukru vypadáš,“ poznamenala Mara a sáhla po hrnečku na stole. Její maminka měla spolehlivou metodu, jak se vypořádat s hosty, ať už zvanými a nezvanými a Mara, která v životě neměla vlastní pokoj, natož návštěvu v něm, byla rozhodnutá ji aplikovat. „To ty tvoje bílý vlasy.“

„Nejsou bílé,“ ošil se. „Jenom blond.“

„To není zas takovej rozdíl,“ pokrčila rameny a pár dlouhými kroky přešla prostor od stolu k posteli. „Tu máš, nabídni si.“

Tasse překvapeně zamrkal na malovaný hrneček, který mu strčila pod nos. 

„Lízátka?“

„Medový, od naší mámy. Vždycky říká, že když máš hosta, máš ho nakrmit.“

„Hm. To se mi docela líbí,“ připustil Tasse a sáhl po jednom z lízátek. „Asi k vaší mámě někdy zajdu na návštěvu.“

„Někdy tě k ní vezmu,“ prohlásila Mara s dalším lízátkem v ruce vrátila hrnek zpátky na stůl. Pak se posadila na postel vedle Tasseho a natáhla se na záda. „Akorát budeš asi potřebovat nějaký hodně bytelný křeslo, máme tam hodně kamenitý cesty.“

„Myslím, že to bych mohl zvládnout i jenom s holí,“ odpověděl Tasse a položil se vedle ní. „Ale ať se mnou rozhodně počítá.“

[79s-staff]

Happy pride month everyone! Remember, ever customer to walk through our door and donate to the Coruscant LGBTQ+ Alliance will receive a free cookie from me, your friendly gay neighborhood zabrat! Have a safe month and remember you always have allies out in the galaxy, even if it seems like there is no one to support you ♥️

-Bartender Rotta

[hvezdarensti]

Jsem v procesu nahrávání i stříhání zároveň. Mý perfekcionistický tendence mi dávají zabrat: potřebuju s tím být spokojená, ale zároveň vím, že to bude vypadat nanejvýš amatérsky... což je ten vajb, pro který jsem cílila, takže by mě to nemělo vyvádět z míry, ale stejně --

Každou epizodu nahrávám minimálně dvakrát, někdy i víckrát (jednou mi začal lupat mikrofon, jindy je tam na pozadí slyšet hovor mý rodiny, pak jsem si zapomněla sundat hodiny)... Štvou mě nedokonalosti, který na sobě slyším, i když vím, že většina lidí si toho při vší úctě ani nevšimne, protože já jsem na to docela vybičovaná

Stříhání je síla; pracuju jenom na "hrubém střihu", protože tak jsem si to rozplánovala, ale stejně to Potřebuju Mít Dobrý

Momentálně mám vydatelný trailer (ale dostala jsem kritiku a bojím se to zveřejnit, taky nemám vizuál) a nahrubo sestříhanou první epizodu. Nahrané mám i epizody 2 a 3; jen doufám, že to bude použitelný, no.

[norsko2024]

Den 4. - část první 🇳🇴

Budíček už byl výjimečně v 5 ráno, abychom se vydali na celkem známý hike na Preikestolen co nejdříve. A vyplatilo se. Počasí bylo sice různé a výhledy na nás taky nečekaly, ale bylo to téměř bez lidí, což se cení nejvíce. Celkem výšlap trval zhruba 2.5 h, byl dlouhý téměř 9 km a převýšení bylo 466 m. Dalo nám to trochu zabrat, ale bylo to super!

[luciddreamsofmachines]

Absolutely Delightful Double Commission of my Rynn pickin' up a friend at the beach - @luciddreamsofmachines' ever dazzling Ela'Kira.

Up you Go!

[toubledrouble]

Nevýhoda mého rozseklého rtu: nemůžu jíst:(

Výhoda: mohli by mě obsadit jako Danu do nové verze Proč bychom se netopili

Kudrnaté krátké vlasy mám, vodačka jsem, zabouchlá do o něco staršího kormidelníka taky jsem a teď mám i rozseklý ret 🤷‍♀️

(Kritici budou tvrdit, že na té fotce nejsem já)

(Nejsem)

(Ale mojí vlastní mámě to dalo zabrat)

[prospercz]

Den 80

Občas je trochu nešikovné, že si tu nepamatujeme dny v týdnu. Vstali jsme brzy, abychom aspoň trochu utekli tomu horku. Následující sekce je 7 mil po silnici a pak 15 mil do kopce s převýšením 5000 stop. Všichni víme, jaký mám názor na roadwalk, takže nikoho nepřekvapí, že jsme se rozhodli ten kus stopnout auto. Akorát že je právě dneska sobota. Takže do práce nikdo nejede a v 6 ráno nikdo nevstává.

No nic, takže roadwalk. Aspoň že je to oficiální součástí PCT. Ujdeme asi dvě míle k trochu na samotce postavenému domu. Bydlí tam Brian, trail angel, a teď už asi i legenda. A přitom se přistěhoval teď v únoru! Legenda je ale proto, že čistí trail od polomů, když se na to tady v téhle sekci PCTA vyprdla. Taky u sebe na dvorku nechává přespat hikery, má tu lednici s limonádama a pivem a grill.

No tohle místo jsme prostě museli aspoň na chvilku navštívit. Je brzo, asi 6:30, takže hikeři se teprve pomalu budí. Poznáváme pár tváří a tak s nimi chvilku kecáme. Vezmeme si na cestu pivko v plechu a chystáme se odejít, když v tom vyjde ven Brian. Je to týpek asi tak 40+ a hned po pár vteřinách musí být každému jasné, že je prostě super. Má kolem sebe takovou auru, že to na člověka okamžitě dýchne.

Ještě ani nesnídal, ale nabídl se, že nás hodí nahoru na rozcestí, ušetříme asi 5 mil! No neber to! Loučíme se a až je mi líto, že jsme u něj nestrávili víc času. Docela bych s ním rád víc pokecal. Snídám pivo a ovesnou kaši, nesuďte mě. Čeká nás hnusný výšlap a energie se bude rozhodně hodit.

Drápu se do kopce. Funím. Potím se jako ve finské sauně. I přes náš brzký start je už teď v 10 hodin přes 30 stupňů ve stínu. Ještě k tomu vede trail okolo řeky, takže je vzduch vlhký a těžký jak v nějaké džungli. Na vrcholku jsem až v půl třetí. Dávám si pozdní oběd a taky přes hodinu pauzu. Dalo mi to celkem zabrat.

Odpolední hike je něco úplně jiného, nemáme to daleko a výhledy a okolí je zase naprosto parádní. Hřebenovka, jak má být. Potkávám i další známé. Nevím, jestli jsem je tu už zmiňoval, ale už za Julienem, na začátku pouště, jsem narazil na rodinku s dvěma dětmi, 7 a 9 let. A dneska jsem je potkal zase, v protisměru. Mají za sebou přes 900 mil! Tomu říkám výkon. Kéž bych jako děcko taky takhle někde šlapal.

Večer stavíme kemp u jezera Paradise, a to znamená jen jediné, dneska bude zase koupačka! Oproti jezerům v Oregonu je tohle mnohem teplejší. Zároveň ale plné bláta, jsem zabořený až po kolena. Ale stejně to bylo osvěžující a stálo to za to. Večeřím a pomalu zalézám do stanu. Dnešní hiker rádio je zurčící potok poblíž.

[travelguideneko]

Japonsko

Doslova země vycházejícího slunce s více než 125 mil. obyvatel je konstituční monarchií (císařstvím) v čele s nynějším císařem Naruhitem (aktuálně k roku 2024). Její území se rozkládá na souostroví o 14 125 ostrovech. Největšími jsou Hokkaidó, Honshú, Shikoku a Kyúshú. Země je rozdělena na 8 regionů s 47 prefekturami.

Hlavním městem je Tokyo s necelými 14 mil. obyvatel, vlajkou je bílé pole s rudým kruhem symbolizujícím vycházející slunce, znakem a pečetí je květ zlaté chryzantémy. Mezi známé symboly Japonska patří hora Fuji.

Vízum - pokud letíte pouze na 90 dní, nechcete v Japonsku pracovat či investovat, žádné nepotřebujete, do pasu pouze dostanete známku se sakurovým květem, kde je označen poslední den, kdy se na území státu můžete vyskytovat.

Deklarační lístky - již v letadle dostanete 2 lístky, které musíte pravdivě vyplnit podle skutečnosti, kde se budete nacházet, zda něco pašujete/převážíte, kdy a kterým letem opouštíte Japonsko, atd. Jeden zůstává v pase, druhý putuje na policii.

Očkování - doporučuje se očkování na žloutenku typu A a B, covidová opatření či očkování nejsou již povinná, očkovací průkazy nepředkládáte.

Náboženství - šintoismus, buddhismus, křesťanství, šintoistické sekty

Očista a uctívání - před vstupem do chrámů se musíte očistit od špatných vlivů. Možnosti jsou kouř nebo voda, podle toho, komu který chrám z božstev patří. Pokud je to vodou, pak vezměte naběračku pravou rukou a nalijte si na levou ruku trochu vody, čímž ji opláchnete. Pak vezměte naběračku levou rukou a to stejné udělejte s pravou rukou. Poté vezměte naběračku opět pravou rukou a nalijte si vodu do levé dlaně a vypláchněte si s ní ústa. Zbytek vody z naběračky nakloňte tak, aby voda začala stékat po rukojeti a tím se očistila. Jak se modlit v chrámu - udělejte mírnou úklonu, učiňte oběť v podobě mincí, pokud je chrámový gong, několikrát na něj pevně zazvoňte. Sepněte své ruce a tiše se modlete. Po skončení modlitby se jednou pokloňte.  

Měna - v Japonsku je to tzv. japonský yen, v roce 2024 prošly změnou bankovky v nominální hodnotě 1000, 5000 a 10000 yenů, staré zůstávají pouze bankovky o hodnotě 2000 yenů. Nové bankovky mají ve středu vodotisk a v dolním rohu nový 3D hologram. Na jednotisícové bankovce je nově mikrobiolog Shibusawa Eiichi, který se zasloužil o objev vakcíny na záškrt. Na pětitisících najdeme pedagožku a bojovnici za ženská práva v Japonsku Tsuda Umeko a posledním je otec moderního kapitalismu Kitasato Shibasaburo. Mince jsou v hodnotě 1, 5, 10, 50, 100 a 500 yenů. 1 koruna česká se rovná 0,16 yenu, tedy za 1000 korun získáte zhruba 6000 yenů.

Doprava - hlavní město má 2 letiště, Haneda je cca 20 km od centra, druhé Narita je od centra vzdálenější, cca 80 km, tedy Vám může cesta zabrat i 45 minut. Na nádražích jsou známé rychlovlaky shinkanseny a pod městem je velmi spletitá síť metra, se kterým si Praha rozhodně nezadá. Pro přepravu v metru doporučuji 3-denní lístek za 1500 yenů na osobu. Další možností jsou taxíky, nejčastěji S-Ride nebo Go Taxi. Pokud si taxi odchytíte na ulici, nástupní taxa je 500 yenů, pokud dojede na zavolání nebo přes aplikaci, platíte okamžitě 1000 yenů. Musíte vědět přesnou adresu. Všechny vozy mají elektronické otvírání dveří, takže řidič zavírá i otvírá dveře, na nic nesahejte!

Řidičský průkaz - pokud si chcete půjčit v Japonsku auto, musíte si dopředu v ČR vyřídit mezinárodní ŘP a u sebe musíte mít oba!

Ubrousky a ručníky - v každém podniku nebo i letadle před každým jídlem dostanete vlhčený ubrousek nebo horký ručník na otření rukou.

Toalety - složitě vypadající záležitost, ale v podstatě jednoduché. Nejvíce je potřeba Flush (spláchnutí), které některé toalety zvládnou i za Vás, když vyhodnotí, že si dáváte načas, někdy jsou parciální a úplné. Toaletu před spláchnutím přiklopte, po spláchnutí se buď otevřou samy nebo musíte po staru použít ruku pro otevření. Další tlačítku ukazuje červenou panenku, kdy toaleta omyje přední partie a poté dva modří panáčci označují slabé a siné omytí zadních partií. Ne že by v Japonsku nebyl toaletní papír… Je, ale 1-2 vrstvý, který je pro nás velmi tenký.

Účtenky - každý prodejce, instituce nebo i taxi Vám dá účtenku a je pro ně velmi zvláštní, když je nechcete.

Hotovost a karta - je dobré mít nějakou hotovost, i v tak vyspělém státě ne všichni přijímají karty. A i pro nás tak obvyklé placení mobilem či hodinkami je velkou komplikací. Z 99% musíte kartu vložit do terminálu.

Angličtina - obrňte se trpělivostí, mnoho z lidí anglicky neumí, neradi se ji učí a povětšinou používají překladač na mobilu pro překlad, kam vše potřebné namluví.

Mobilní data - doporučuje se mít k nim přístup, česká data jsou ovšem drahá a proto je dobré si pořídit místní sim kartu. V dnešní době buď fyzickou nebo e-sim. Možnost koupi je v sítích obchodů s elektronikou (Bit Camera nebo Yodobashi Camera), na letišti nebo v našem případě do 6 minut pořízení e-sim karty přes Revolut.

Odpadkové koše - v Evropě ve většině států na každém kroku, zde ovšem pozor. Koš venku povětšinou nenajdete, jsou v budovách, pokud se Vám podaří už něco najít, jsou to recyklační boxu na plast a hliník. Některé nápoje jsou v recyklovaných hliníkových lahvích. Boxy jsou stejně béžové jako nápojové automaty, takže je mnohdy ani nepostřehnete.

Nápojové automaty - jsou skoro na každém kroku a i na vybraném patře hotelu. Mnohdy ovšem jen na mince, pokud jsou extra vyspělé, pak zaplatíte kartou po vložení do čtečky.

Klimatizace - naprosto všechny prostory jsou přechlazené ~ banky, letadla, bary, muzea…

Čekání na místo v restauraci - u mnoho podniků čeká fronta ještě před otevřením, ale i během ‘plynulého’ provozu najdete na židličkách před podnikem čekat zájemce o usazení.

Kávu? - pokud ji opravdu milujete, nezkoušejte to. Japonsko je rozhodně zemí čaje. V ledové se chuť ztratí.

Zavírací doba obchodů a jiných podniků - cukrárny zavírají mezi 17.00 a 18.00, běžné obchody v 19.00, světové značky typu Gucci či Louis Vuitton povětšinou mezi 20.00 a 21.00, restaurace 20.00 až 23.00. Najdou se ale i výjimky.

Zásuvky - v Japonsku najdete typ A a B, je tedy dobré si dopředu koupit redukci na Vaše zařízení (mobil, notebook, hodinky)…

[katerinacerna]

Můj návrh poptávky

Tento úkol mi dal opravdu zabrat. Snažit se vymyslet návrh, který by jak bavil mě tak i někoho dalšího. Věděla jsem, že nemůžu přijít s něčím strašně specifickým, protože by o tom nikdo nic nevěděl a na projekt bych zůstala sama a zároveň jsem se snažila vybrat něco, co by šlo dobře navrhnout.

Celý týden jsem kolem toho jen chodila a nemohla na nic přijít. Pak mi to ale došlo. Minulý týden mě oslovila manažerka s tím, že by si přála udělat grafický návod na instagram, jak používat naší zákaznickou aplikaci. Celý návod jsem tvořila v Canvě a používala u toho pro mě jednoduché prvky, ale když za mnou pak přišla manažerka s tím, že by chtěla někdy s takovým programem umět zacházet, tak mi to secvaklo. Můj návrh bude Canva. Zkrátka můj kurz bude provádět začátečníky tvorbou materiálů v Canvě. Moje představa je taková, že účastníci budou proplouvat kurzem, kdy vždy bude vysvětlena teorie nějaké činnosti v Canvě a poté budou mít za úkol si to vyzkoušet v praxi. Představuju si například vkládání obrázků, práce s průhledností a vrstvami, používání ai obrázků až po tvoření pozvánky, prezentace, videa, infografiky,....

Cílem tedy je, aby lidi co absolvují tento kurz byli schopni pracovat v Canvě.

Takže toto je můj projekt.