#konec dobrý všechno dobré jak se říká

[nejene]

Moje kamarádka mě poprosila, jestli bych ji nezkusila uháčkovat snědky. Moje kamarádka studující botaniku.

A i přestože jsem měla docela obavy, jak věrně se mi to podaří, protože moje kytičky bývají většinou realistické jen do určité míry, myslím že byli ve výsledku všichni víceméně spokojení. I když jsem si vzor tak nějak vymyslela za pochodu na koleni a už ho zase stihla zapomenout.

Takže kdybyste pro sebe nebo někoho blízkého chtěli nějakou speciální kytku, nebojte se ozvat. Snad něco vymyslím.

[tynous]

Je to dlouhý...

Už je to víc jak měsíc, co jsem okruh svého působiště zúžila na jeden dům se zahradou uprostřed kolonie rodinných domků v Praze. Když jsem 11. března poprvé vstávala místo do školy do prvního z mnoha dní strávených doma, měla jsem poměrně radost. Na jednu stranu mi zavření škol přišlo lehce zbytečné, na druhou stranu jsem si říkala, že aspoň všechno lépe stihnu a hory práce, které se přede mnou pomalu ale jistě valily, by se mi mohlo podařit snadněji zlikvidovat. Nějak jsem si nedokázala představit, že budeme ze školy doma déle než měsíc. I ten měsíc mi tehdy asi přišel hodně. Říkala jsem si “No, tak na průběžný test z biochemie už bude zase zpátky!” Jak jsem se mýlila...

Od průběžného testu z biochemie, který proběhl online formou přes Moodle 1.4., již uběhlo 17 dnů. Výsledky dávno přišly a mezitím jsme již stihli vyplnit další dva vstupní pestíky na laborky. Distanční výuka šlape čím d��l lépe. Fyziologie a mikrobiologie poctivě strefují všechny přednášky a cvičení, studenti prezentují své prezentace. Na angličtinu dostáváme pravidelný týdenní přísun videí na YouTube s detailním rozborem všech domácích úkolů a cvičení. Biochemie postupně zlepšuje své prezentace doplněné audiostopou....učitelé komunikují, snaží se. :) Práce je dost. Tím, že je třeba ji dělat všechnu doma, jí rozhodně neubylo, spíš se protahuje čas, který nad ní strávíte. Od pondělí se na vysoké školy mohou vrátit studenti posledních ročníků píšící závěrečné práce nebo u nás šesťáci na státnice. Opatření jsou přísná a počty studentů v jedné místnosti malinké...přesto se studenti radují.Málokomu se chce skládat státní závěrečnou zkoušku z obýváku v pyžamu. Naproti tomu o konání maturit se vedou na všemožných sociálních sítích rozsáhlé diskuze...dokonce jsem i někde četla diskuze typu “maturanty naženete do první linie, aby se nakazili a pak to roznesli”. Jen tak pro ujasnění...pojem “první linie” je sám o sobě trošku zavádějící...a za druhé...v téhle pomyslné “první linii” jsou úplně jiní lidé než maturanti. Lidi, bez jejichž plného nasazení bychom se neobešli. 

Jak je to se mnou a social distancing? s Distanční výukou? S náhle vzniklým rodinným soužitím?

Musím se přiznat, už i na mě to začíná být dlouhé...začíná na mě padat pocit, že nevím, co se sebou. Občas si připadám jako ryba v akvárku, která by fakt už chtěla ven. Chvílemi stresuju z toho, že zatímco moji spolužáci pomáhají v nemocnicích a odběrových stanicích, já sedím doma na zadku a nedělám nic. Pak si zase řeknu, že jsou validní důvody pro to, proč to dělám, že mě (snad) nikdo za to, že jsem nestrávila celou pandemii v nemocnici, soudit nebude, že přece i tak ze mě bude dobré doktor...protože o to přece jde, ne? Bejt sakra dobré v tom, co jsem si vybrala!

Dny už se začínají slívat do jedné dlouhé tlusté čáry, denní režim se udržuje hůř a hůř...intenzivnější rodinné soužití mi vrací pocit neschopné a nezodpovědné dcery...někdy už je to trochu na budku. :D Snažím se ale! Pomáhám i z domu..i když jsou to jen malé střípky...snad jsou ale i tak součástí té obrovské skládanky, které se říká pomoc, solidarita a pospolitost. Pravidelně se jednou týdně potím nad úkoly ze čtvrté třídy základní školy, každé úterý čtu svým skautským svěřencům Záhadu hlavolamu od Jestřába (Skauti ví, neskauti vygooglí.), už dvakrát jsem se snažila společně se svým o poznání schopnějším kolegou přiblížit prvákům od nás z fakulty taje a záhady anatomie. Do toho všeho každý den zápasím s rodinným vařením, i když musím přiznat, že zatím je to zápas poněkud nevyrovnaný. K učení doma se sedá najednou nějak hůř, než když měl člověk kupu termínů a tak nějak dost přesně věděl, kdy co bude. Teď neví nikdo vlastně tak nějak nic. Zkoušky? Jo, ty vám neodpustíme! (No ještě aby jo! Na medicíně...) Ptáte se, kdy budou? No, tak to fakt nevíme... Ptáte se, jestli budou distanční nebo prezenční? Jo, to taky zatím nevíme...

Tábor? Bude? No, to taky nikdo neví...Každej si o tom myslí naprosto něco jiného...Bude až v srpnu? Bude s rouškami? Budeme muset zvýšit hygienu? A jak se to jako dělá v lese a s koupáním leda tak v potoce? 

Spousta otázek, na které nikdo neumí odpovědět. Plánuje se těžko, ale přesto se musí! Nemůžeme polevit a smířit se s tím, že tohle je konec světa. Protože sakra není! Zvládnem to stejně, jako jsme zvládli spoustu jiných věcí. :) Tak hlavu vzhůru! Jděte se projít do parku/lesa, nejlépe večer nebo ráno a s rouškou! Udělejte si denní režim a večer si dejte vínko s kamarády! Usmějte se na ty, které už po tom měsíci doma vůbec nemůžete vystát! Bude to zas dobrý, jen to teď prostě musíme hecnout!

Buďte zdraví, pozitivní a silní! :) 

Tady vám přikládám pár super info a sranda výdejek na prokrastinační nebo jídelní chvilku!

https://www.youtube.com/watch?v=7A7OG5wjOhM

https://www.facebook.com/CT24.cz/videos/2925339890893361/UzpfSTEwMDAwMTYzNDYxODc4NjozMTE1NDU0ODExODUyMzA5/

https://www.youtube.com/watch?v=9iHM73TZ97M

https://www.youtube.com/watch?v=6-B9AuD1t1A

https://www.youtube.com/watch?v=8gNhzfvYb5Q