#doslova protože křesťanství

[domacipitomec]

myslím, že jsem přišla na ingredience kvalitní české vánoční pohádky, který filmaři možná někde ztratili po roce 2000

> humor a absurdní zápletky na úkor logiky a motivace postav ALE NIKOLI na úkor kompaktnosti příběhu

> smrt a záhrobí jako dobrodružný koncept s neobvyklým průběhem

> KULISY (cgi v Kouzlech králů je na vyškrabaní očí. Zamek v Šíleně smutné princezně? Nepřekonaný, doslova chci ve svém reálném životním prostoru tapetu s motýly kterou má král Dobromysl v uvítací hale)

> absurdní BANGERS/soundtrack v každé pohádce

> libuška šafránková

> absolutně CAMP kostými a časté kvír kódování postav

> JEZDECKÉ SCÉNY a kaskadérske výkony (souboj s dřevci v bajajovi (1971)? Peter Jackson si může nechat zdát)

[celavita]

Nebožtíci na skalách podruhé

5/5/2018

Po dvou neúspěšných pokusech se napotřetí přeci jen trefujeme a Echo Valley je konečně otevřené návštěvníkům. Navíc u informační kanceláře potkáváme Kevina, a tak návštěvu další pamětihodnosti Sagady navštívíme opět ve stejném seskupení jako včera. Návaly turistů míří na místo až v odpoledním hodinách, a tak se nám dokonce poštěstí vyfotit si rakve na skále bez nechtěných davů a zvládneme i společnou fotku, na které není kromě nás doslova ani živáčka. Echo Valley se nachází jen pár set metrů za centrem města a své jméno prý dostalo kvůli ozvěně, která sloužila místo rozhlasu a ohlašovala probíhající pohřební ceremonii. Více než desítka nebožtíků tu odpočívá v dřevěných rakvích přidělaných ke skále a stejně jako v pohřební jeskyni Lumiang jsou i tady k vidění dva typy rakví. Někteří odešli na onen svět v dlouhé dvoumetrové rakvi, jsou tu ale i tací, kteří jsou schoulení v klubíčku v malých na délku asi polovičních schránách. Tohle místo už se k pohřbům nevyužívá ze stejného důvodu jako to včerejší. Zápach mrtvého člověka je natolik silný, že by místo muselo být uzavřeno veřejnosti a městečko by tak přišlo o jeden ze zdrojů obživy, turisty. Nejmladší z rakví patří jakémusi Bomit Ogovi, který opustil hory Kordiller v roce 2010. Jeho rakev je nepřehlédnutelná. Nejen, že má poněkud nezvyklou modrobílou barvu, ale také na ní spočívá velký dřevěný kříž. Vedle tradičního přírodního náboženství na Filipínách existuje také křesťanství, které dnes už převládá nad tradičními vírami. A kupodivu tu mají křesťané možnost zvolit si způsob svého pohřbení. Většina místních dnes volí místo posledního odpočinku na největším hřbitově nedaleko kostela sv. Marie, ale jsou tu i tací, kteří volí raději tradiční způsob, tedy rakev zavěšenou na skále. Je hezké, že místní stále dodržují staré tradice a že nejsou křesťané nuceni jít takzvaně pod zem. Výjimkou jsou ovšem kněží a biskupové, kteří bohužel musí být chtě nechtě pohřbeni standardním křesťanským způsobem, tedy v rakvi v hrobce. Přeci jen tu je ale malý rozdíl oproti našim hřbitovům. Jelikož místní lidé stále uctívají přírodu a věří, že duše nemůže odejít na onen svět, aniž by na rakev nedopadl sluneční svit, hrobky kněží mají uprostřed malé okénko, kterým paprsky proniknou až dovnitř k rakvi a duše tak nalezne věčný klid. Tady se myslí opravdu na všechno. Po krátkém prozkoumání místa už jsme téměř na odchodu, když si všimnu dřevěných židlí visících na lanech u rakví. Kevin vysvětluje, že k těmhle židlím byli přivázáni čerstvě zesnulí, aby jejich tělo zatuhlo v sedící poloze a bylo snazší umístit je do malých rakví v poloze plodu. Nebožtíci jsou přikryti tenkou látkou a ponecháni na židli asi 48 hodin, než tělo ztuhne v tíženém stavu, poté jsou pohřbeni do již připraveného hrobu. Aby to ale nebylo moc jednoduché, tenhle způsob pohřbu je vymezen jen malé hrstce obyvatel, takzvaným FBI. Trošku zavádějící zkratka, která ve mně mylně evokuje americké federály, znamená „Fully Blooded Igorot“ neboli čistokrevné Igoroty. Pokud chcete být pohřbeni tradičním sagadským způsobem, musí být váš rodokmen čistý jak dětská prdelka nebo možná ještě víc. Pokud vám v krvi koluje jiná než igorotská krev, s rakví na skále se rozlučte a objednejte si jednu z bílých hrobek na místním hřbitově. Výhled je odtamtud parádní a alespoň uniknete partám čumilů, kteří budou okukovat vaše hroby dennodenně. Ale abych se dostala zpátky k dřevěným židlím visícím ve vzduchu hned vedle rakví. Je mi vtipně vysvětleno, že nábytek je tu prý ponechán ladem a skladem, protože na židli po nebožtíkovi přeci stejně už nikdo chtít sedět nebude. Že by ale židle mohly být spáleny nikoho asi už nenapadlo. Raději jsou tak zavěšeny ve vzduchu, což působí poněkud komickým dojmem. Ale proti gustu žádný dišputát. Místo opouštíme právě včas. Skupinky turistů začínají přicházet a místo se začíná postupně zaplňovat. Hřbitovem procházíme zpátky na hlavní cestu a všímáme si malých ohnišť přímo vedle hrobů. Kevin vysvětluje, že dušičky se tu slaví také poněkud netradičně. Namísto pálení svíček se vedle hrobů pálí malé ohýnky. Důvodem je prý silný vítr, který by neustále sfoukával svíčky. Vychytralí Sagáďané tak vymysleli svůj nadmíru originální a netradiční způsob vzpomínání na zesnulé. U východu se loučíme s milým průvodcem a přejeme mu všechno nejlepší do života a hlavně do studia, kvůli němuž za měsíc odjíždí do japonské Hirošimy. My se odporoučíme zpátky domů, po cestě se zastavíme v několika z desítek obchodů se suvenýry, nakrmíme hladové krky, a pak už jen užíváme pohody dočasného domova.

Průvodce do Echo Valley: 200 PHP

Vstupné do Echo Valley: 10 PHP (osoba)

Oběd v restauraci Sagada Brew: 490 PHP

Preclík z pekárny: 80 PHP

[czechtheworld]

Filipíny od A do Z: vše, co potřebujete vědět pro vaši cestu

Filipíny, to nejsou jen krásné písečné pláže a ostrovy omývané modrými vodami, najdete tu i zelení zářící rýžová pole, pohoří s vulkány a národní parky s džunglí, ukrývající překrásné vodopády. Je to takový tropický ráj, který jakoby ani nepatřil do jihovýchodní Asie.

Tento průvodce vás vybaví informacemi, které potřebujete před cestou vědět. Pojďme společně objevit tajemství tohoto ostrovního státu, který dohromady čítá 7 107 ostrovů.

Proč tam jet?

Přes 7000 tropických ostrovů a ostrůvků s křišťálově průzračnou vodou, jemnými písečnými plážemi a vodou, pověstnou svým korálovým bohatstvím (vyskytuje se zde 488 z 500 dosud známých druhů korálů).

Srdeční, vstřícní a neskutečně pohostinní místní obyvatelé (pokud si chcete přečíst o našem setkání s místními, můžete v tomto článku).

Rýžové terasy, vulkány, hory…jednoduše příroda, která má návštěvníkům co nabídnout

Rozsáhlé jeskyní systémy – mnohé jeskyně jsou přístupné z lodi nebo na kajaku. Ve vnitrozemí můžete zažít doslova adrenalinovou speleologii.

Jedinečná španělsko-filipínská koloniální architektura – po historické španělské nadvládě tu zůstalo křesťanství i nádherné kamenné kostely.

Snadná domluva – mimo filipínštiny je druhým oficiálním jazykem angličtina

Filipíny jsou pro šnorchlování a potápění jak stvořené!

Filipíny na vlastní pěst

Z vlastní zkušenosti můžeme tuto zkušenost maximálně doporučit. Filipínci jsou obecně moc milí, ochotní a pohostinní. Vždy vám rádi poradí. Angličtina je navíc jejich oficiálním jazykem, což dělá vše o to víc jednodušší (včetně možnosti poznat filipínskou kulturu a porozprávět s místními).

Letenky na Filipíny a ceny letenek

Zpáteční letenky na Filipíny běžně seženete okolo 15 – 16 000 Kč. V akci letenku koupíte i levněji. Letenky můžete vyhledávat přes Kiwi.com. Počítejte s jedním nebo dvěma přestupy. A celkovou dobou kolem 20 hodin. Pokud se už nacházíte někde v Asii a chcete na Filipíny přeletět, doporučujeme vyhledávač Momondo.

Kdy je nejlepší čas jet na Filipíny?

Filipíny jsou ideální destinací pro zimní dovolenou v teple. Hlavní sezona trvá na Filipínách od listopadu do dubna. Nejlepší doba pro návštěvu je od prosince až po začátek března, kdy jsou zde příjemné teploty. Březen a duben nabízí slunečné počasí, ale teploty mohou být touho dobou až příliš vysoké. 

Počasí na Filipínách

Filipíny leží v teplém a vlhkém tropickém pásu. Střídají se tu 3 roční období:

       Horké a suché léto – od března do května,

       Období dešťů – od června do listopadu

       Chladné a suché období – od prosince do února.

Teplota u moře jen vzácně klesá pod 27 °C. Moře je samo o sobě také velmi teplé. Občas v něm člověk nenajde ani to potřebné osvěžení 🙂

Národní park Hundereds Islands. Ostrov Luzon.

Víza na Filipíny a podmínky vstupu

Pro Českou republiku platí pro cesty na Filipíny 30denní bezvízový styk. Pro vstup do země musí cestovatel předložit pas s platností alespoň 6 měsíců po plánovaném odjezdu z Filipín, zpáteční letenkunebo jinou (jednosměrnou) letenku ze země. Při turistických cestách nad 30 dnů je třeba požádat o vízum na Filipínském Velvyslanectví v Praze.

Případné prodloužení pobytu lze vyřídit na pobočkách Imigračního úřadu v Manile (+63 2 527 3248).

Ubytování na Filipínách

Ubytování jakožto celek je obtížné hodnotit. Záleží totiž nejen na oblasti, ale i na vašich standardech. Základní pokoj v nejlevnějších hotelech začíná na částkách kolem 200 Kč za pokoj na noc. Lepší pokoje a hotely najdete od 400 Kč výše. Luxusní hotely v plážových resortech se mohou vyšplhat takřka do neomezených výšin.

Pro vyhledávání ubytování jsme používali server Agoda.com, který je většinou na Filipínách o něco výhodnější než Booking.com. Funguje zde i AirBnB. Často také není nic jednoduššího než se zeptat někoho z místních, jestli neví o nějakém levném hotelu. Často vás dovedou až na místo.

TIP: Doporučujeme podívat se na reference o ubytování na Google.

Filipínské děti. Mezi místními budete často středem pozornosti.

Doprava a cestování na Filipínách

Vnitrostátní lety

Vnitrostátní lety v rámci jednotlivých ostrovů můžete vyhledávat pomocí vyhledavače Momondo, nejčastěji zde narazíte na společnosti AirAsia, Cebu Pacific a Philippines Airlines.

Autobusy

Pokud se chystáte na delší přejezdy po pevnině (především na Luzonu), autobusy budou vaší první volbou. Nejjednodušší je zajít na autobusové nádraží a lístek si koupit přímo tam. Pro delší přejezdy se vám nejspíš zalíbí autobusový přepravce Victory Liner, který poskytuje služby první třídy. Je tu ale i spoustu dalších společností a některé jízdenky můžete rezervovat pohodlně i online.

Pro kratší přejezdy můžete využít lokální autobusy. Na menších zastávkách je zastavíte mávnutím. S klidem se můžete jít prvně posadit, protože průvodčí za vámi přijde až po nějaké chvíli. Také se nelekejte, pokud vám průvodčí hned nevrátí peníze. Často musí vybrat peníze od ostatních cestujících, aby vám byl schopen rozměnit.

Tricykly

Dopravní prostředek, na který narazíte zejména na Luzonu na každém kroku. Je to vlastně taková motorka se „side károu“ na kterou jsou místní schopni vměstnat i 5 lidí. Mají je všude a jejich řidiči vám aktivně budou nabízet svezení. Slouží to vlastně jako takové místní taxi. Obzvláště když vidí bílého cestovatele, mohou se mezi sebou téměř poprat, protože turistům zpravidla nasadí větší cenu než místním.

Tricykly mají různé podoby

Jeepney

Snad žádné město se neobejde bez takzvaných Jeepney, které tvoří místní MHD. Jsou to takové malé minibusy křížené s Jeepem, do kterého se může namačkat až neuvěřitelné množství lidí. Jízdenky neexistují, peníze jednoduše předáte spolucestujícímu vedle vás a ten je předá dál, dokud se nedostanou k řidiči. Pokud nemáte přesně, stejnou cestou vám řidič vrátí nazpět. Cesta do 5 km vás přijde na 3,6 Kč.

Jeepney – typický prostředek MHD

Lodě a trajekty

Pokud si přejete doplout na nějaký ten nedaleký ostrůvek, není problém oslovit místní, kteří vás na ostrov velice rádi zavezou. Pronájem lodi i s „lodníkem“ není zdaleka ani tak drahé. Například v Marine parku Hundred Islands, jsme za pronájem loďky i s řidičem na celý den dali dohromady 30 dolarů.

Mezi většími ostrovy pak jezdí trajekty. Jejich cena se odvíjí od vzdálenosti. Většinou narazíte na 2 typy trajektů. Rychlo-lodě jsou dělané především pro turisty a většinou jezdí na daný ostrov několikrát za den. Pak jsou velké lodě – kterým to trvá déle a potkáte tu hlavně místní, často se na nich dá i přespat.

S takovouhle lodičkou vás místní rádi svezou na nedaleké ostrovy.

Taxi

Tak jako všude na světě se tu najde spoustu taxikářů, kteří chtějí odrbat turisty (především v Manile). Proto se hned na začátku jízd ujistěte, že taxikář zapne taxametr. Rovněž se můžete zeptat na odhadovanou cenu předem. Spíše než taxi, můžeme opět doporučit Grab či Uber.

Grab a Uber

Pokud se nechcete dohadovat o ceně s taxikáři, stáhněte si aplikaci Grab. Grab je něco jako Asijská verze Uber. Uber tu funguje rovněž, ale Grab bývá zpravidla levnější. Tyto služby fungují ve větších městech.

Pronájem skútru/motorky

V některých oblastech (Bohol, Cebu) se vám vyplatí si na průzkum okolí vypůjčit motorku či skútr. Opět bude záviset na oblasti kde se nacházíte, ale za den za vypůjčení zaplatíte kolem 300-600 pesos.

Vodní buvol 🙂

Pokud se podíváme na dopravu k úplně původním obyvatelům ostrova Luzon tzv. Aeta people, můžeme zapomenout jak na Jeepneye, tak Tricykly. Jediným dopravním prostředkem, za pomocí kterého lze přebrodit i po pás hlubokou řeku, je vodní buvol. Filipínští Aeta totiž žijí ve velice odlehlých oblastech, kam nevedou silnice, ale pouze prašné písečné cesty. Za vodního buvola většinou zapřahají vozíček, na kterém vozí zásoby. Někdy ale vodního buvola jednoduše osedlají jako koně.

Vodní Buvol – dopravní prostředek lidí kmene Aeta

Jídlo a filipínská kuchyně

Ačkoliv Filipínská kuchyně nepatří mezi nejlepší, úplně špatná také není. Nejčastější přílohou je rýže. Oblíbené je zejména maso a ryby. Mezi tradiční pokrmy patří:

Lechón – vepř pečený vcelku,

Tapa – uzené hovězí maso, 

Adobo – kuřecí nebo vepřové maso v česneku, octu, oleji a sójové omáčce,

Dinuguan – dušené maso ve vepřové krvi,

Puchero – hovězí maso v banánech s rajčatovou omáčkou, 

Kare-kare – dobytčí maso se zeleninou vařenou v arašídové omáčce, 

Pinakbet – lilek, dýně, fazole a okra s krevetovou pastou, 

Sinigang – maso nebo mořské plody v kyselém vývaru, 

Restaurace

Dobrý oběd v restauraci pořídíte klidně od 20 Kč, nejdražší jídla z jídelníčku kolem 50 Kč. Opět záleží na lokalitě a typu restaurace. Většina restaurací si automaticky účtuje spropitné ve výši 10 %, v restauracích, které si „dýško“ nezapočítávají je zvykem nechat oněch 10 % z částky.

Luxusní oběd za 50 Kč

Street Food

Takzvané „Street Food“, neboli jídlo na ulici, seženete i v tom nejzapadlejším koutku nejmenší vesničky. Doslova za pár korun si můžete koupit nějaký ten špíz, smaženou rolku, vajíčka nebo třeba pečenou kukuřici. Mezi nejoblíbenější ale patří kuře, místní našli způsob, jak ho zužitkovat prakticky celé. Není tak výjimkou, že narazíte na kuřecí hlavy na špízu, sraženou krev, kuřecí pařáty nebo i střeva. Takže pozor na to, co si kupujete 🙂

Špízy připravené ke grilování – na takovéto Street Food stánky narazíte na Filipínách na každém kroku

Supermarkety s mikrovlnkou

Pokud zrovna nepotkáte nic jiného, je supermarket jistou volbou. Seven Eleven má často dlouhé otevírací hodiny a vždy tu najdete něco k jídlu. Ať už nějakou nudlovou polévku, párek nebo nějaký sendvič. Také si tu můžete dokoupit barel s vodou. Zpravidla mají uvnitř i pár židlí a stolečků.

Filipínská měna a přibližné ceny

Filipínskou měnou je filipínské peso (PHP).  100 Pesos odpovídá zhruba 43–45 Kč. Pro přepočet na české koruny se používá zjednodušený převod dělením dvěma (1 PHP = 2 CZK). Aktuální kurz můžete zkontrolovat na stránce kurzy.cz

Přibližné ceny na Filipínách

Ceny na Filipínách se budou lišit nejen ostrov od ostrova, ale především podle oblastí. V turistických resortech můžete očekávat vyšší ceny než v neturistických oblastech, kde je velmi levno. Kupříkladu na Luzonu, který není turisticky tak vyhledávaný jako jiné ostrovy, si můžete užívat doslova královský život za pakatel. Ceny jsou tu klidně poloviční v porovnání s ČR. Čísla na cenovkách jsou prakticky stejná nebo srovnatelná s domovinou, jen směnný kurz má peso 2x nižší (vůči koruně). Jedinou výjimkou je mléko, které je na Filipínách 2x tak drahé. Průměrná čistá mzda činí na Filipínách 6 613 Kč měsíčně.

Příklady cenPečivo v pekárně (plněné, sypané, ochucené) 1 ks2-4KčBalená zmrzlinaod 5 KčOvocný/čokoládový shake (0,5l)kolem 15 KčJídlo ve stánku na ulici:Klobása3 KčBurger7 KčPizza25 KčPytlík pražených oříšků4 KčPokoj v levnějším hotelu/hostelu za nocod 200 KčDoprava – 5 km v Jeepney3,6 KčTaxi – 1 km6 KčPivo (točené 0,5l)22 Kč

Pro podrobný přehled se můžete podívat na Numbeo.

Bankomaty, směnárny a platby kartou

Ve městech nebudete mít problém najít bankomaty nebo směnárny. Do odlehlejších oblastí doporučujeme vybrat nějakou hotovost do rezervy, ale zpravidla na nějaký ten bankomat/směnárnu/banku vždycky narazíte.

Směnárny

Ve směnárnách bez problémů vyměníte eura i americké dolary. U amerických dolarů si dejte pozor, abyste měli nepoškozené bankovky (někdy jsou tu na to citliví a natrženou nebo jinak poškozenou bankovku vám nevymění).

Bankomaty

Za výběr z bankomatu vám bude účtován poplatek 250 PHP. Často je zde horní limit pro výběr 10 000 PHP. Některé bankomaty by měly mít již vyšší limity (PNB, BPI, HSBC).

Platby kartou

Kartou se většinou dá platit v nákupních centrech větších měst, restauracích západního typu nebo v lepších turistických resortech.

Smlouvání

Na Filipínách se smlouvá pouze v některých případech. Ceny v restauracích a kamenných obchodech jsou pevně dané. Rovněž i přepravní společnosti mají pevně stanovené ceny.

Kdy je vhodné smlouvat (a cenu dohodnout předem):

S taxikáři

Při jízdě tricyklem

Při pronájmu soukromé lodě

V některých případech i na trzích (Jídlo mívá většinou pevnou cenu, ostatní zboží lze smlouvat)

A obecně kdykoliv, kdy se jedná o poskytování služby zákazníkům soukromou osobou.

Filipínské pobřeží

Denní rozpočet

Tady opět záleží, v jakém stylu cestování chcete pojmout. My na Filipínách (na ostrově Luzonu) strávili 10 dní intenzivního cestování a poznávání. Na jídle jsme nešetřili, spali jsme v levnějších hotelech, nejčastěji jsme se přemisťovali autobusy, zaplatili si tour na Mt. Pintubo, vozili se lodičkami, a dokonce jsme si na celý den pronajali loď. S takovýmto stylem jsme utratili průměrně 450-500 Kč/os./den. Letenky započítány nejsou. 

Náročnější cestovatelé budou mít denní rozpočet zřejmě o něco vyšší. Pokud na Filipíny letíte za odpočinkem a plážemi, nejspíš nebudete mít mnoho vedlejších výdajů kromě letenek a hotelového střediska.

Očkování, nemoci a hygiena

Doporučené očkování na Filipíny

Vzhledem k nevalným hygienickým podmínkám v některých částech Filipín byste očkování rozhodně neměli podcenit. Obzvlášť pokud si nechcete nechat ujít místní „streetfood“. Základem by mělo být očkování proti Žloutence (Hepatitidě) typu A a Břišnímu Tyfu. Doporučuje se i očkování proti Žloutence typu B.

Očkování je povinné pouze v případě, pokud přijíždíte ze zemí s endemickým výskytem žluté zimnice. V takovém případě je nutné doložit očkování proti žluté zimnici v mezinárodním očkovacím průkazu.

Voda z kohoutku pitná není. Určitě s sebou nezapomeňte přibalit antibakteriální gel na ruce a lékárnu vybavit základními léky, zejména na zažívací potíže (Smecta, Endiaron, černé uhlí,..).

Filipíny jsou ideální destinací, kam v zimě za teplem.

Bezpečnost a politická situace na Filipínách

Ve městech byste měli dodržovat pravidla základní opatrnosti a schovat cenné věci do bezpečí – pro případ, že byste narazili na kapsáře. Doklady noste mimo peněženku. Pokud se vyhnete slumům a tmavým bočním uličkám, měli byste být v bezpečí.

Sledujte aktuální bezpečností situaci na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR. Obecně se nedoporučuje cestovat do jižní (muslimské) i jihozápadní části Filipín na ostrovy Basilan, Jolo, Sulu, Tawi Tawi, Mindanao a do jižní části provincie Cebu (až po municipality Badian a Dalaguete).

Všem cestovatelům se také doporučuje zaregistrovat se v aplikaci DROZD.

Pokud se vyhnete uvedeným destinacím a budete se držet pravidel bezpečnosti, neměli byste se ničeho obávat.

Kultura a trocha z historie Filipín

Do filipínské kultury se propsal vliv španělské a později i americké koloniální éry. Roku 1521 je na své cestě Kolem světa objevil Fernão de Magalhães a od roku 1565 se staly španělskou kolonií. Po španělsko-americké válce se v roce 1901 staly kolonií Spojených států amerických. Země získala nezávislost roku 1946. Přes 90 % obyvatel se hlásí ke katolické víře (konkrétně 81 % je římsko-katolického vyznání).

Katedrála Lady of Atonement, Baguio

Svátky

Od křesťanství se odvíjí i svátky, které Filipínci slaví. Jsou to Vánoce, Velikonoce, ale také svátky mezinárodní, jako Nový rok nebo Svátek práce. Slaví se rovněž i svátky americké (Halloween, Valentýn), asijské (Čínský nový rok) a mají i své vlastní svátky (Den nezávislosti a Den národních hrdinů).

Festivaly

Filipínci rovněž milují festivaly. Vlivem španělské kolonizace se jim říká fiesta. Mezi nejznámější patří Pahiyas v Lucbanu (rituál díkuvzdání), velikonoční rituál ukřižování v San Fernandu nebo MassKara v Bacolodu, což je obrovský karneval inspirovaný latinskou Amerikou. Podívejte se na oficiální kalendář filipínských festivalů zde.

Oblíbené destinace a místa na Filipínách

Ostrov Luzon

Největší ostrov Filipín, svou povahou má návštěvníkům rozhodně co nabídnout. Plážových resortů tu tolik nehledejte. Luzon vás potěší, pokud chcete nahlédnout do míst nádherných rýžových teras, vulkanické krajiny nebo navštívit původní obyvatele. Najdete tu magická místa jako je vzdušný hřbitov v Sagádě i národní park čítající přes 100 malinkých ostrůvků. O místech a aktivitách na Luzonu si přečtěte samostatný článek zde.

Rýžové terasy v Banaue

Ostrov Palawan

Pátý největší ostrov Filipín je častokrát první volbou, pokud jde o výběr dovolenkové destinace. Bohatá divoká zvěř, džungle, ale především krásné bílé písečné pláže s tyrkysovou vodou, které v mnoha místech dokreslují dramatické vápencové útvary.

Ostrov Bohol

Desátý největší ostrov Filipín nabízí písečné pláže, delfíny, korály, vodopády nebo slavné „Čokoládové kopce“. Denní teploty se tu pohybují průměrně kolem 28 °C, v noci teplota klesá na 25 °C. Má své letiště a trajektem se pohodlně můžete dostat na sousední Cebu.

Chocolate Hills – slavné čokoládové kopce ostrova Bohol. Zobrazit Tweet

Ostrov Cebu

Nejhustěji osídlený ostrov Filipín, který navštíví přes milion návštěvníků za rok. Jeho hlavním lákadlem jsou bílé písečné pláže a bohatý podmořský život, který je jak stvořený pro potápění.

Bohatý podmořský život kolem Cebu. Zobrazit Tweet

A mnoho dalších…

Manila – kapitola sama pro sebe aneb kam nejezdit

Chcete-li přátelskou radu, nezdržujte se v tomto městě déle, než musíte. Manila nás šokovala svými kontrasty. Ačkoliv zde najdete luxusní západní kavárny stylu Starbucks, kde káva stojí 60 Kč nebo fastfoody typu McDonald’s, najdete zde také pouliční grily, kde vám večeři připraví 9letý kluk. Město je plné smogu a odpadků. V některých oblastech lidé žijí v primitivních přístřešcích kolem ulice.

Manila – město plné odpadků

Pár užitečných tipů a informací na závěr

Nevíte si rady? Zeptejte se policisty. Nejen, že byli nesmírně ochotní, ale také jsme měli větší záruku, že nám nedoporučí podnik kamaráda, který chce na turistech vydělat. Takhle to byla větší šance, že nám doporučí opravdu to nejadekvátnější, na co jsme se ptali nebo sháněli.

WC se nazývá „Comfort room“, splachovat se musí ručně. Opět záleží na oblasti – v hotelových resortech očekávejte západní standard. Ve venkovských oblastech je to jinak. Před kabinkami zpravidla najdete obrovský barel s vodou a několik „konviček“. Konvičku jednoduše naberete a musíte se vrátit po sobě spláchnout.

Teplé sprchy v levných hotelech nečekejte – často jsme byli rádi, že z kohoutku tekla, alespoň nějaká voda. Opět záleží od cenové kategorie.

Časové pásmo – SEČ +7 hodin (nemají letní čas) Stmívá i rozednívá se tu hrozně brzy. Na Luzonu slunce zapadá kolem 18.00 a vychází kolem 5-6 ranní.

Elektřina: 220 V/60 Hz; převažuje typ zásuvek používaných v USA a Kanadě, adaptér je potřeba

Čtěte také:

Filipíny – Luzon: rady tipy, triky, co vidět a kam se jet podívat

Stáhnout článek jako PDF

The post Filipíny od A do Z: vše, co potřebujete vědět pro vaši cestu appeared first on Czech the World.

from WordPress http://bit.ly/2MWSunA via IFTTT

[czleftm-blog]

Marxismus: droga, iluze a násilí

26 Aug 2017

MF DNES

Igor Lukeš profesor historie a mezinárodních vztahů na Frederick S. Pardee School of Global Studies, Boston University

Před 150 lety, roku 1867, vydal Karel Marx svůj Kapitál. Marxisté věří, že jejich učení je vědeckou analýzou dějin, kritikou kapitalismu a mapou, která lidstvu ukazuje cestu ke komunismu, do pozemského ráje sociální spravedlnosti a blahobytu.

Na náboženství sovětského totalitního systému marxismus povýšil až V. I. Lenin. Povedlo se mu to pomocí poprav a jiných forem násilí.

Ve skutečnosti je marxismus neúspěšným sekulárním náboženstvím a sbírkou pouček a nepodložených tvrzení, která trivializují komplikované problémy. Je to ideologický systém, který se falešně vydává za vědu navzdory tomu, že vždy a katastrofálně prohrává, kdykoli přijde do styku s empirickou realitou. A přesto má a vždy asi i bude mít oddané věřící, kteří se hrdě řídí zásadou všech fanatiků: „Věřím, protože je to absurdní.“

Pilulka Murti-Bing

Pravou podstatu marxismu nejlépe ukázal Stanisław Ignacy Witkiewicz, polský dramatik a filozof, který v roce 1932 vydal prorockou knihu pod názvem Nienasycenie (Nenasytnost). Čtenář v ní najde geopolitické teorie, úvahy o Leibnitzovi a Husserlovi a pasáže plné těžko stravitelných erotických scén. Mezi hlavními postavami jsou dekadentní umělci, intelektuálové, důstojníci a aristokraté, kteří se utápějí v nekonečných debatách a perverzích všeho druhu. Přečíst Nienasycenie vyžaduje trpělivost.

Přesto je tahle kniha zásadně důležitá pro pochopení intelektuální atmosféry 20. století. Obsahuje totiž pasáž, kterou do povědomí západních čtenářů přinesl Czesław Miłosz. Jmenuje se „Pilulka Murti-Bing“. Witkiewiczovi dekadentní hrdinové se dozvídají, že odkudsi z dalekého východu k nim pochoduje obrovská armáda, která před sebou drtí všechno. Kromě fyzických zbraní má ještě další instrument, který ji dělá neporazitelnou: je to droga jménem Murti-Bing. Než území zaberou vojáci, přicházejí tam pouliční prodavači, kteří tuhle pilulku místním nabízejí. Odvážlivci, kteří ji vyzkoušejí, nadšeně přátelům hlásí, že jim od základu změnila život. I nihilisté a cynici pod vlivem Murti-Bing pochopí, co musí pro lidstvo vykonat a k jakému cíli mají společnost vést. Ti, kdo přijmou učení Murti-Bing, jsou sice v menšině, ale na rozdíl od ostatních věří, že svým úsilím posunují dějiny k dobrému cíli. Pro armádu, která se na Evropu valí z východních stepí, tak vytvářejí ideální pátou kolonu.

Když dojde na použití zbraní, válka o hodnoty už skončila vítězstvím východní ideologie. Vojenský triumf východní armády je jen důsledkem a potvrzením intelektuální dominance murti-bingismu.

Nienasycenie to doslova neříká, ale murti-bingismus je pokus osvětlit podstatu marxismu-leninismu a i Miłosz to tak chápe. Witkiewicz neměl o sovětské realitě a ideologii žádné iluze, což dokázal svým posledním činem. Když se 17. září 1939 dozvěděl, že se Rudá armáda spojila s nacistickým Německem a zaútočila na Polsko, vzal si hned druhý den život.

Marxismus nenabízí seriózní vědeckou analýzu ekonomicko-politických aspektů dějin. Je to forma pokleslé víry, která má pro složité aspekty lidského chování jednoduchá a mylná vysvětlení.

Tajnou policii nezajímal

Akcent marxismu na univerzálně platné hodnoty — nezřídka opsané z křesťanství — ho přesto zakotvil v myslích lidí různých sociálních a ekonomických vrstev. Student plazmové fyziky a básník na platformě marxismu nachází pocit sounáležitosti s ocelářským dělníkem nebo řidičem autobusu. Společně zažívají pocit štěstí, že jsou na správné straně dějinné barikády. Mají též pocit nadřazenosti nad ostatními, protože (jak píše Milan Kundera v předmluvě k románu Žert) je těší víra, že jsou blízko u „volantu dějin“. V kombinaci s ozbrojenou mocí Rudé armády se marxismus stal dominantní silou druhé poloviny 20. století.

Tak to viděl Miłosz, když se v roce 1953 z exilu díval na země sovětského bloku. Mohl jen konstatovat, že „vize Witkiewicze se naplňuje do nejmenších detailů ve velké části Evropy“. V zóně, kterou si pro sebe uzurpoval Stalin, píše Miłosz, musí „člověk buď zemřít (fyzicky nebo duchovně), nebo se musí znovu narodit v souladu s předepsanou metodou, tedy požitím pilulky Murti-Bing“.Tohle platilo nejen v stalinských 50. letech, ale i později do pádu Berlínské zdi. Z textu Karla Marxe se stala doktrína, která dává marxistům iluzi, že oni jediní chápou svět a jeho zákony.

Marx by byl překvapen, kdyby se dozvěděl, jak hlubokou stopu za sebou v dějinách zanechal. Když v roce 1867 vydal Kapitál, měl to být první z plánovaných šesti svazků, v nichž chtěl demonstrovat, jak a proč musí kapitalismus zničit sebe sama a kterým směrem se lidské dějiny budou potom ubírat na cestě ke komunismu. Autor doufal, že se z jeho celoživotního díla stane „bible dělnické třídy“. I když ale jeho přítel a mecenáš Bedřich Engels knihu propagoval ze všech sil, nebyl o ni zájem. Britský revolucionář, který ji dostal darem, řekl, že má pocit, jako by mu někdo věnoval slona; nevěděl, co s tou bichlí dělat. Byla plná rádoby hegelovských abstrakcí a nezáživných statistik, jejichž funkce je pro Marxův argument často nejasná. Nikdy jsem nepotkal člověka, který by mohl upřímně prohlásit, že přečetl Kapitál od začátku do konce.

Navzdory mnoha slibům Marx až do své smrti o šestnáct let později nevydal nic. A co bylo ještě bolestnější: za jeho života jen málokdo knize věnoval pozornost. Engels pracoval ve prospěch Marxova odkazu i po roce 1883. Z poznámek v pozůstalosti svého přítele dal do tisku druhý a třetí svazek Kapitálu, ale oba narazily na stejný nezájem veřejnosti jako svazek první. Dokonce ani Bismarckova tajná policie se nenamáhala knihu zakázat. Připadala jí bezvýznamná.

Jestliže Kapitál nenašel čtenáře a zapadl, „marxismus“začal být po Marxově smrti úspěšný. Zasloužil se o to především Engels, který nejprve vymyslel nové a srozumitelné kategorie jako „historický materialismus“nebo „dialektický materialismus“a jejich definice. Dokázal též Marxovy základní principy shrnout do pouček, kterým každý mohl rozumět. A těm všem tvrzením se začalo říkat „marxismus“. Engels věřil, že je to věda, která objektivně popisuje to, co se stane stejně tak nevyhnutelně, jako jsou nevyhnutelné Darwinovy zákony.

Export na tancích

Díky hrdinskému úsilí Engelsovu se marxismus stal pojmem, k němuž se postupně přihlásila řada progresivních politiků. Na náboženství sovětského totalitního systému ho ale povýšil až Vladimír Iljič Lenin. Povedlo se mu to ne díky správnosti Marxových myšlenek, ale pomocí poprav a jiných forem násilí. V tom ho ještě předčil Josif Stalin, který marxismus-leninismus navíc exportoval pomocí tanků, tajné policie, masového teroru a koncentračních táborů do politických systémů a myslí milionů lidí v zemích východní Evropy a Asie.

Základním článkem marxistické doktríny je víra, že kapitalismus nelze reformovat a jeho kolaps je proto nevyhnutelný. Přesně opak se ukázal být pravdou. Už ke konci 19. století začaly vznikat odborové organizace, které umožnily dříve bezbranným zaměstnancům s majiteli vyjednávat z pozice partnera. Zároveň se v Evropě rozšiřovalo volební právo, což umožnilo vznik politických stran, které legislativní cestou a bez revolučních zmatků a násilí pracovaly ve prospěch zlepšení životních podmínek dělníků.

Propast mezi kapitalistickými státy a blokem marxistických ekonomik v poválečné Evropě byla nepřehlédnutelná už od poloviny padesátých let. Pak už jen nezadržitelně rostla až do kolapsu sovětsko-marxistického systému. Sociální pojištění zaměstnanců je dnes masově investováno v akciích a cenných papírech ve většině západních společností. Výsledkem je, že pracující všech typů a platových kategorií mají osobní zájem na ekonomické a politické stabilitě kapitalistických demokracií. S myšlenkou na revoluci si dnes pohrávají jen nudící se děti boháčů.

Historie učí, že každý pokus aplikovat marxistickou doktrínu na konkrétní lidskou společnost může mít jeden ze dvou konců. Buď se takový stát zevnitř postupně vyprazdňuje, protože z něj houfně odchází každý, kdo může, nebo se z něj stane zadrátovaný kriminál, v němž straničtí ideologové a bezohlední kariéristé vládnou nad osudy všech ostatních.