#český tumbrl

[annaontheroof]

Vývoj nebinární genderové identity

Ahoj,

studuju psychologii a píšu diplomovou práci na téma vývoj nebinární genderové identity. Za účelem výzkumu hledám lidi, kteří se identifikují jako nebinární a je jim mezi 18 a 25 lety.

Zajímá mě pojetí genderu a genderové identity z hlediska nebinárních lidí, jak vnímají vývoj vlastní genderové identity, co obnáší jejich genderová zkušenost apod. Data sbírám prostřednictvím rozhovorů, které by měly trvat cca hodinu a budou probíhat online.

Pokud máte zájem, případně víte o někom, kdo by mohl mít zájem, budu moc ráda, když mě kontaktujete buď na e-mail anikrovova@seznam.cz nebo tady. :)

Budu vděčná taky za sdílení příspěvku. :)

[dragonfry]

Karanténa nuda je

Dámy, pánové a nebinární osoby,

bylo nebylo, Hifi měla psát bakalářku, a proto čučela na Youtube. A co se nestalo, výjimečně čučela na český Youtube. A co svět nechtěl, dostlala Nápad™. A protože tuhle karanténu moc nedává, rozhodla se si z ní udělat srandu a celou situaci tak hopefully trochu odlehčit. A Danuška? Inu, ta šla zrovna kolem. Snad i Vám, drazí čtenáři, přijde tento dezert pochuti, rozechvěje Vaše bránice a vyčistí Vaši mysl, Vaše póry a Vaši světnici.

Poroučím se.

Fandom: česká Youtube scéna Postavy: Karel “Kovy” Kovář; Šimon “Smusa” Vojta Pár: lehce Kovy/Smusa, ale není to typické hardcore porno, spíš si hrajeme s tím, co s dvěma klukama a jejich intimitou udělá sdílet jeden prostor tak dlouho Autoři: @hifi-and-banana & @demetra-black Hashtagy nebo-li klíčová slova: karanténa; humor; katastrofa; bromance; narušování intimity

Shrnutí: Ve světě řádí korona a v Smusově bytě řádí Kovy. Kvůli karanténě je tam nucen zůstat celých čtrnáct dní. Potěš koště... Může tahle kombinace dopadnout dobře? Přežijou ti dva? Přežije ten byt? Nebo Kovy zemře na následky dehydratace a Smusa na to, že se bude příliš dlouho smát vlastnímu vtipu, stejně jako kdysi řecký filozof Chrysippus? Let's find out.

Kdo by chtěl, tu má odkaz na AO3

Jinak pod perexem.

Dnešek byl úspěšný den, dá-li se to tak nazvat. Dny strávené se Smusou byly vždycky úspěšné v několika ohledech: bylo z toho spousta materiálu pro jejich fanoušky, skvěle se pobavil (až si málem roztrhl bránici) a nakonec vždycky objednali pizzu. Kovy pamatoval doby, kdy všechny spolupráce - i s ostatními youtubery - zásadně odmítal, a Smusa byl vlastně jeden z prvních, s kým tohle pravidlo porušil. Byl tomu rád. Od té doby, co vystrčil nos z bytu svých rodičů v Pardubicích, se leccos změnilo, a ačkoliv toho bylo někdy fakt moc a on končil své dny absolutně vyčerpaný nad míru svých sil, jako kupříkladu když s Verčou nevypadli ze Stardance tak brzo, jak si myslel, že vypadnou, a do toho objížděl autogramiády s knížkou a točil ten dokument na školách, přičemž psal další scénáře a točil další videa… No, pořád mu to stálo za to. Nebyl si sice jistý, jak budou diváci reagovat na některé… ehm… věci, které zazněli během natáčení - měl strach hlavně z toho zvuku poklopce, a taky z toho banánu v pošťáckém autě - ale materiál to byl i tak dobrý, a tohle bude řešit až při editování. Vždycky může ten sexuální podtón ztlumit tím, že to prostříhá. Na tyhle věci si dával hodně velký pozor, zvlášť po coming outu.

Kovy se natáhne pro další kousek svojí pizzy, která už stihla trochu vychladnout. Smusa spořádal tu svoji během pěti minut a dvou hltů. No dobře, to trochu přehání, ale připadalo mu to tak. Jídelní způsoby toho chlapce nejsou zdravé. Kovy jenom čeká na moment, kdy se Smusa zadusí, protože se pokusí spolknout celou půlku kuřete zaráz, a Kovy ho tady pak bude muset oživovat dýcháním z úst do úst - ježiš, to taky znělo všelijak, ještě, že tuhle myšlenku nevyslovil nahlas před kamerou. Fanynky by z toho udělaly svoje. Už teď budou mít celkem o čem mluvit, může se sice snažit upravovat záznam, jak bude chtít, ale veškeré sexuální náznaky taky nemůže vystříhat, to by potom taky mohl mít z videa tři a půl slova a pantomimu. Měl toho kluka sice celkem v oblibě, ale filtr a stud mu rozhodně nic neříkaly, takže byl občas opravdu schopen vypustit z pusy něco, co by si Karel sotva dovolil pomyslet sám v nejtemnější noci a i tak by se červenal… No dobře, teď ze sebe dělá trochu většího svatouška, než jakým doopravdy je, ale vedle Smusy není žádné umění vypadat nevinně.

Snaží se v klidu najíst, zatímco Šimon obstarává veškerou konverzaci, rozhazuje rukama, blábolí cosi o růžových králících v jednu chvíli a něco jiného o Futuramě v druhou chvíli. Kovy občas přikývne, zamručí v souhlas, ale hlavně se věnuje svému jídlu. Jeho plácání je Karlovi milé, ale po pár hodinách mu už trochu dochází energie a schopnost koncentrace. Smusa má ve zvyku ponocovat pomalu až do svítání a vstávat v poledne, a Kovy tomu dost dobře rozumí, ale všechny ty spolupráce a schůzky a rozhovory a Stardance, které v posledních letech naplňují jeho rozvrh, jej vycvičily k poněkud obrácenému režimu. Navíc měl tohle ráno ještě schůzku s Nicol, protože se chystala odjet kamsi na chatu a zabarikádovat se tam, takže v tuhle dobu už pro něj nebylo lehké držet víčka rozlepená.

Pokusí se zkoncentrovat veškeré zbytky svých sil k tomu, aby zkusil vnímat, co že to Smusa momentálně plácá, aby mohl vytipovat správný moment k tomu ho přerušit a navrhnout, že půjde domů, ale je vysvobozen, neboť vyrušení Smusy z jeho monologu se odehraje zcela bez jeho zásahu: jeho kamarádovi zazvoní telefon.

Smusa zamrzne uprostřed gesta, hodí pohled na mobil, pak na hodiny na počítači, pokrčí rameny a přijme hovor, načež se zvedne ze židle. Lidská mysl nechápe, že mluví s někým, koho nevidí, a proto nás nutí při telefonování chodit a danou osobu hledat, připomene Kovymu jeho mozek snaživě. Kovy by víc ocenil, kdyby mlčel a šel spát. Ale nejdřív se bude muset dostat do bytu. Rozhodne se proscrollovat tumblr, než si to Smusa vyřídí.

“No, jo… to jsem… jo, to jsem byl…” Šimonův hlas zní podivně vážně, což Kovyho trochu zalarmuje. Nechce odposlouchávat, ale zároveň je zvědavý, nicméně jeho morální dilema je vyřešeno za něj, když Smusa ve svém přecházení z místa na místo opustí pokoj a zamíří směrem do kuchyně.

Kovyho mysl je najednou zcela vzhůru. Stalo se něco? Co se tak mohlo stát? Je skoro jedenáct večer, kdo může Smusovi volat s nějakými špatnými zprávami? Někdo z rodiny? Co se mohlo stát - venku řádí ta korona, nakazil se někdo z rodiny? Z přátel? Je někdo v nemocnici? Vydrž, Kovy, no tak, nemusí to být hned všechno spojené s pandemií, mohl… mohl… mohl být někdo sražený autem jen tak, absolutně bez spojitosti s pandemií. No počkat, to není moc uklidňující. Sakra. Co se stalo?

Když Smusa roztržitě vejde do místnosti, má na tváři zachmuřený výraz. To moc Kovyho rozjitřenou mysl neuklidní, spíš naopak. Někdo umřel. Možná hůř. Přisedne si na gauč a podívá se na něj, na hodiny, na něj, k oknu a takhle těká pohledem dost dlouhou dobu, až se jim oběma udělá uzel v žaludcích. Je to ten pocit, když v příjemném jarním dni překryjí slunce mraky, chlad se vám zakousne do těla a uvelebí se pod vaší kůží.

“No, takže,” začne Smusa ztěžka.

Kovy mezitím uvnitř trochu umře.

“Volal mi kamarád, že mu volali z… z tý, z hygienický… z krajský hygienický stanice.”

A je to tady, pomyslí si Kovy.

“Ve středu jsme byli venku spolu, víš jak, a no... no, vyšly mu dneska pozitivní testy na covid.” Smusa žmoulá jednu ruku v druhé, až si málem zlomí prsteníček. “Jako, nic mu není, je v pohodě, žádnej vážnej stav nebo cokoliv, prostě leží doma, má trochu horečku a kašle, ale no prostě má to. Prej neví, kdy se ke mně dostanou s testy, protože seznamy jsou dlouhý a testů málo, víš jak... A vlastně vůbec neví, kdy mi budou schopní zavolat, co mám vlastně dělat dál, snad asi ráno.”

Kovy neví, jestli si má oddechnout, nebo jestli budou pokračovat ještě nějaké zprávy, takže se jen snaží Smusu povzbudit pohledem, aby pokračoval.

“Ta ženská mu řekla, že jestli jsem do tý doby někde byl, strávil s někým víc času, tak že bych to dotyčnýmu měl říct a až mi budou volat, tak jim dát kontakt a tak... Zkrátka bychom oba měli zůstat v karanténě na dva týdny.”

Jo, to je dobrý, jenom karanténa, má zůstat v karanténě… Čtrnáct dní v karanténě, to je v pohodě, pomyslí si Karel. Budou muset ten podcast nahrát dálkově, ale to měl stejně v plánu, jen pro jistotu. I kdyby covid se Smusou měli, smrtnost v jejich věkové kategorii je v podstatě nulová, to ví Kovy moc dobře, i když mu z té představy samozřejmě není nejlépe. Ale problémy s imunitou nemá, a Smusa taky ne, pokud ví. Možná by si měl cestou v lékárně koupit nějaké céčko. Jo. Tohle zvládne.

“Možná bys asi neměl nikam jezdit, víš, říkal jsem si, že bys ideálně měl radši zůstat tu, aby se to… nešířilo, no.”

Nastává mezi nimi ticho, těžké jako deka. No, takže Kovy doufá, že si to přebral dobře. Má zůstat u Smusy v bytě. Čtrnáct dní ve dvou místnostech s tímhle energií nabitým veverkoidním stvořením. Když ho neskolí korona, tak jeho ztřeštěné nápady a nezavřená huba určitě. A Kovy tu nemá ani svůj kartáček. Tohle bude problém. Na druhou stranu - sakra. Zodpovědnost. Sám to hlásá, kde může. Nemůže vyrazit domů jen tak. Navíc by byl v bytě sám, a jako upřímně, z toho by mu mohlo hrábnout dřív, než strávit pár dnů se Smusou… Hlavně musí zavolat mamce. Urputně přemýšlí, s kým vším se viděl - pak mu dojde, že od té doby, co zapadl k Smusovi do bytu, z něj ještě nevytáhl paty, takže on sám nikoho nakazit nemohl. Složí hlavu do dlaní. Na tohle je už skutečně moc unavený.

“Hej, Kájo… Já vím, že je to se mnou občas na přesdržku, a fakt mě mrzí celá tahle situace, moc se ti omlouvám, že jsem ti to takhle zkomplikoval, můžeš mi dát přes hubu, jestli chceš-”

“Ne, ne,” přeruší ho Kovy rychle. “Na to jsem ani nemyslel, promiň, jen jsem uvažoval nad tím, co všechno… co to bude znamenat, ale jasně, promiň. Zůstanu tady, jestli ti to teda nebude vadit, nerad bych… Nemám s sebou ani roušku, nechtěl byl nakazit půlku Prahy.”

“Jo… jo, jasně. Takže… zůstaneš? Promiň, jsem z toho pořád mimo…” Smusa se nervózně zasměje a projede si prsty ve vlasech, načež se zaboří hlouběji do starého gauče.

Kovy přikývne. “Asi to bude lepší, jestli to nevadí. Mám notebook s sebou, co bude nutné, můžu dělat odsud, u sebe bych stejně nesměl s nikým přijít do kontaktu, takže je to jedno. Uhn, byl jsi…”

Kovy hodí nervózním pohledem po stěně, pak chvíli zkoumá vzorek na parketách. Jak tu otázku formulovat tak, aby to neznělo, jako že Smusu z něčeho obviňuje? Nemyslí si, že je to jeho chyba, ale zároveň se musí zeptat - je možné, že budou muset kontaktovat ještě někoho, a i když je pozdě, bude lepší to udělat hned.

“Byl jsi mezitím… byl jsi od té doby ještě někde? Venku s někým, nebo byl někdo tady?”

Smusa zvedne pohled ke stropu. “No… byl jsem nakoupit cestou domů. To byla středa, že jo. A ve čtvrtek… ne… byl jsem tu, hráli jsme s klukama CSko.* Eh, trochu jsem ten den… no to je jedno, a včera jsem si vzpomněl, že vlastně dneska přijdeš a já ještě nemám vybraný, co budeme parodovat,” zazubí se na Kovyho, kterého vůbec nepřekvapuje, že tyhle věci nechává Smusa na poslední chvíli.

“Takže to jsi byl taky tady?”

“Jo jo. Náhodou se snažím být teď doma co nejvíc, abys věděl, vím, že je to důležitý. Večer jsem volal s babi.”

“Supr,” Kovy se na Smusu jemně usměje. “O starost míň. Ale možná bys měl zavolat mamce a tak, ať ví, co se děje.”

Smusa přitaká a pohodí telefonem, který má pořád v ruce. “Ty taky.”

Kovy přikývne, bude muset obvolat pár čísel.

***

Když se o půl hodiny později sejdou zase v jedné místnosti, mají toho oba tak akorát dost.

“Kde se můžu složit?” hekne Kovy. Momentálně jediné, na co myslí, je postel. Měkká, teplá, pohodlná postel. Nebo cokoliv, co postel aspoň trochu připomíná. Možná předtím sprchu. Taky teplou. Taky pohodlnou. Taky měkkou…

Kovymu je docela jedno, že jeho myšlenky přestávají dávat smysl. Byl to fakt náročný den a jeho kognitivní kapacity jsou pro dnešek vyčerpány. Takovou horskou dráhu na svou sobotu neplánoval.

“No… Bude ti stačit ten gauč?” kývne Smusa ke zmiňovanému kousku nábytku. “Nic jiného tu není. Nebo si na něj můžu lehnout já a nechat ti postel-”

“Ne, ne,” zastaví ho Kovy unaveně. “Je to tvoje postel, to by bylo… nefér. Mohl bych… jenom…” zagestikuluje neurčitě a modlí se ke všem bohům, aby Smusa jeho unavený mozek pochopil.

Zdá se, že má štěstí. “Jo, vydrž, donesl jsem ti nějaké… mám tu pro tebe boxerky a triko, přísahám, že jsou čistý, ale jestli jsi zvyklý na svoje saténové pyžámko, tak nemůžu sloužit.”

Kovy má energii tak na to se unaveně pousmát, ale i tak ocení ten humor, co se mezi nimi drží. Nechce, aby kolem sebe dva týdny chodili jako na pohřbu.

“Jo a dokonce jsem vyhrabal náhradní kartáček,” prohlásí Smusa pyšně a prezentuje Kovymu svůj objev. “A tady máš ručník.”

Kovy přejede po štětinkách kartáčku palcem a zhodnotí jejich drsnost. Au. Je zvyklý na svůj ultrajemný Curaprox. Z tohohle ho budou bolet dásně ještě tři dny a určitě si odře sklovinu. Bože. Kdo by si pomyslel, že mu z celého jeho bytu bude nejvíc chybět kartáček. Chvíli dokonce uvažuje nad tím, že Smusovi tím kartáčkem přejede po tváři, aby mu naznačil, že je vhodný tak k drhnutí podlahy, ale je na to příliš unavený. Je fakt, fakt hodně unavený.

Poděkuje Smusovi za všechny věci, vděčně využije práva první sprchy (protože je host) a když se vrátí, najde na gauči složené všechny polštářky z bytu a taky fleecovou deku. Usne snad ještě dřív, než pod ni plně zapluje.

*Čtenáři prominou moji neznalost videoher a toho, které z nich jsou zrovna v kurzu a které hraje Smusa. Autorka dané sekvence hraje tak maximálně Simíky, a mezi odstavci bakalářky ještě Bubble Shooter. Fishy mi momentálně blbne, jsem z toho smutná.

[annaontheroof]

Pořád hledám další! Budu moc ráda za váš zájem. :)

Vývoj nebinární genderové identity

Ahoj,

studuju psychologii a píšu diplomovou práci na téma vývoj nebinární genderové identity. Za účelem výzkumu hledám lidi, kteří se identifikují jako nebinární a je jim mezi 18 a 25 lety.

Zajímá mě pojetí genderu a genderové identity z hlediska nebinárních lidí, jak vnímají vývoj vlastní genderové identity, co obnáší jejich genderová zkušenost apod. Data sbírám prostřednictvím rozhovorů, které by měly trvat cca hodinu a budou probíhat online.

Pokud máte zájem, případně víte o někom, kdo by mohl mít zájem, budu moc ráda, když mě kontaktujete buď na e-mail anikrovova@seznam.cz nebo tady. :)

Budu vděčná taky za sdílení příspěvku. :)