amel-anco-lia - Tumblr blog

[amel-anco-lia]

[amel-anco-lia]

Perhaps and just maybe

Perhaps

we don’t hide our feelings

our true selves

because others would shame...

because others would hate...

maybe we do not fear them -

whoever that should be.

Maybe we hide from ourselves.

Maybe WE would shame us.

Maybe WE would hate us.

Maybe we already hate ourselves.

Maybe that’s what we all are so afraid of.

[amel-anco-lia]

Není to zvláštní, jak rychle pocity mění směr?

Jednou soustředěné na jedno táhnou na sever,

pak roztříštěné do tisíců míst,

vedou tě tak, že už si nejsi ničím jist.

Buď je táhneš jako velký kufr za sebou,

nebo tě jinam, než chceš jít, vedou.

Každopádně tě jen matou.

Nebo aspoň mě.

[amel-anco-lia]

With my head in the clouds, not really to be above, not really to be seen.

But to stay in peace, to stay hidden, to give my mind the luxury of freedom and anonymity.

[amel-anco-lia]

|zední vězení|

Šla jsem sama, než ses ke mně přidal. 

Spokojená v bezvědomí, než jsi mi ukázal, 

co všechno s druhým můžeš mít.

Pak jsi řekl, že musíš odejít. 

A mě to zlomilo. 

Přede mnou zklamání zeď postavilo 

z nejistoty, ze všeho, čím jsem nebyla pro tebe,

za mnou stojí druhá zeď pro to, co z tebe hledám v druhých po světě.

-

Chci lásku bez ale a bez podmínek,

chci lásku bez protože a bez záminek,

myslí si, že chci moc za málo,

ale přesně o tom to je -

když se láska nedá koupit,

nesluší se, aby mít ji něco stálo.

-

A tak mezi svými zdmi o tom sním,

spokojená s jediným výhledem, co mám,

někdo by to nazval vězením,

já však klidně hledím ke hvězdám.